Děj groteskního politického kabaretu Bečva (true crime) má detektivní nádech jako z mysteriózního seriálu, konkrétně z amerického Městečka Twin Peaks, na nějž odkazuje postava detektiva Dalea Coopera. Ten přijel do Česka objasnit únik toxických látek do řeky Bečvy ze září roku 2020, jenž nebyl jen ekologickou (a politickou) katastrofou, ale také vraždou více jak 40 tun ryb a dalších vodních organismů. Jen imaginární detektiv může vyřešit zdánlivě neexistující kauzu, na niž se mnoho osob doposud snaží zapomenout navzdory zpovědím rybářů, kteří působení chemikálií pocítili na vlastní kůži. Naštěstí pro zapomnětlivce se důkazy ztratily a ti zodpovědní prý nesmějí hovořit na základě informačního embarga.

Režisér a autor dokumentárního textu Petr Michálek pracuje v inscenaci brněnského souboru Kam jdeš? minimalisticky se scénou a rekvizitami a nechává naplno vyniknout herečky Hanu Briešťanskou, Veroniku Lapkovou a Kateřinu Liďákovou oblečené do nepadnoucích obleků a červených kravat. I jejich projev je velmi umírněný, repliky pronášejí s pohledem do publika, žádné velké prožívání katastrofy se tu nekoná. Skoro jako to bylo ve skutečnosti. Herečky si mezi sebe vedle postavy detektiva Coopera rozdělují také roli tehdejšího ministra životního prostředí Richarda Brabce, bezejmenných úředníků, poslanců či novináře Jakuba Patočky z Deníku Referendum, autora investigativní reportáže, který upozornil, že v den tragédie došlo k havárii v areálu chemičky DEZA z koncernu Agrofert.

Celá inscenace je strukturovaná jako tisková konference prokládaná retrospektivními scénkami. Postavy se mění díky hlasitému uvedení jména a funkce, takže si od nich herečky po celou dobu uchovávají odstup. Nejprocítěnější jsou v roli detektiva Coopera. V rámci zachování děsivé atmosféry si během jeho výstupů na zhasnuté scéně svítí baterkou do obličeje. Působí to až naivně a připomíná ochotnické řešení situací bez bodového světla – jenomže přesně takto provizorní bylo i celé vyšetřování kauzy Bečva. Také nerealistický postup a distancovaná prohlášení připomínající novinové titulky dokreslují skutečný průběh události, která měla všechny vzrušovat a zasloužila si být mnohem procítěnější.

Současné české politické divadlo je – když už existuje – velmi křehké. Michálkova precizní rešeršní práce v podobě Bečvy naštěstí dopadá dobře. Díky neparodickému projevu hereček a kabaretním písním (s chytrými texty Jana Duchka) vzniká bodavá politická satira podobně absurdní jako sama kauza. Vždyť nakonec vyústila do rozsudku v rozporu s fyzikálními zákony: údajná vraždící látka – kyanid – plula nejprve řekou 4 kilometry, aniž by zabíjela. V inscenaci o tom zazpívá sám jed: „Ze splavů měl jsem obavu, ale než brzkou otravu, bral jsem to pěšky přes trávu.“

Soud otravu řeky nakonec v říjnu 2023 označil pouze za přestupek průmyslového objektu Energoaqua, jehož výpusť se nachází 4 kilometry nad místem, kde začalo k úhynu ryb docházet. Ke katastrofě došlo před pěti lety a podobných událostí bychom v naší blízké minulosti našli mnohem víc. Také čekají na divadelní zpracování, na pořádné české politické divadlo, které půjde ve stopách tohoto brněnského jevištního true crimu.