Režisér Štěpán Gajdoš se tvorbě pro děti a mládež věnuje soustavně a momentálně se u něj začíná rýsovat pozoruhodná linka inscenací pro teenage publikum o nelehkých tématech spojených s dospíváním. Pro brněnské Divadlo Polárka vytvořil inscenaci Poprvé o prvních sexuálních zkušenostech a nyní se stejnou odvážností prozkoumává téma genderové identity v českobudějovickém Malém divadle, kde je od letošní sezony kmenovým režisérem. Inscenací Born This Way vyzdvihuje tvůrčí tým především to, jak je důležité zůstat sám sebou tváří v tvář genderovým stereotypům a společenským očekáváním.

Jejich tíha se na jevišti zpřítomňuje prostřednictvím výpovědí tří postav různých identit – cis hetero ženy (Kateřina Pithartová Kozinová), queer cis muže (Jiří Brnula) a cis hetero muže (Ondřej Běhan). Navzdory rozdílnostem všechny spojuje zkušenost s tlakem okolí, které se je snaží definovat na základě jejich genderové identity či sexuální orientace. Jejich osobnosti se ale těmto škatulkám vymykají (žena není prvoplánově feminní, hetero muž nesplňuje vykonstruované podmínky maskulinity apod.). Herecké trio používá svá civilní jména a předpokládám, že vychází z osobních zkušeností, v čemž mě utvrzuje vyvolaný dojem autenticity i energie, ze které je cítit silná vazba k probíraným tématům.
Se svou „jinakostí“ se vyrovnávají pomocí zpochybňování společností zažitých představ a poukazováním na jejich absurditu skrze citlivou a důmyslnou subverzi. Na verbální rovině vzniká třeba převrácením stereotypizujících tvrzení: „Mně hetero lidi nevadí, dokonce mezi nimi mám i jednoho kamaráda.“ Vzhledem k tomu, že genderové role jsou silně spjaté s oblékáním, vzezřením a řečí těla, inscenace klade velký důraz i na kostýmy a pohyb například prací s prvky dragu.

Navzdory vážnému tématu si inscenace zachovává optimistickou lehkost. I když trojici společenské nároky a předsudky zjevně tíží, nesklouzává k sebelítosti, udržuje si nadhled a dokáže se s nimi popasovat s humorem spojeným se stand-upovými výstupy. Scéna pro herce a herečku představuje bezpečný prostor, kde mohou oslavovat svoji rozmanitost i hledat cestu k sebepřijetí. To jde i díky tomu, že si jsou na jevišti vzájemnou oporou, a stejně tak jsme tu pro ně i my, publikum. Herecká trojice s námi přímo komunikuje a podobně jako v drag shows jsme vyzýváni k podporujícím reakcím. Pocit sounáležitosti umocňuje i rozložení hlediště do tvaru písmene U s jevištěm v podobě módního mola.

Za hlavní přednost inscenace považuji nejen odvahu v regionálním divadle pro mladé otevřít téma hledání genderové a sexuální identity (není to samozřejmost a obávám se, že se najdou tací, kterým se to líbit nebude), ale hlavně schopnost charismatické herecké trojice vytvořit v sále bezpečný prostor se silnou atmosférou sounáležitosti a přijetí. Když sleduji rostoucí radikalizaci společnosti, říkám si, že možná právě divadlo s takovým terapeutickým přesahem teď potřebujeme nejvíc. Pokud je vám ze stupňující se nenávisti taky někdy úzko, vyražte do Českých Budějovic – ať už se pohybujete kdekoliv v doporučené věkové kategorii 14+.