Na scénu Divadla DISK přichází režisér Vojtěch Bárta, stoupá si před mikrofon a tvrdí, že se dlouhé roky zabývá minerály. Opravdu on, nebo postava, která má náhodou stejné jméno? Na plastový trávníček s ohništěm, ptačí budkou, umělým sedátkem a stromkem postupně přibývají reálné bytosti – živé, neplastové, plné touhy změnit svět a s unikátním vztahem k mezidruhovému světu. Ale jak spolu mohou interagovat minerály a herci ztvárňující sami sebe? Studentka filozofie, antropolog, bioložka a další účinkující se na jeviště dostávají z výzkumného týmu ResisTerra z FHS UK, který ve spolupráci se studentkami a studenty KALD DAMU inscenaci připravil.

Někteří neherci jsou nervózní, jiní působí naprosto přirozeně, ale souhra, již při tvorbě objevili, může k publiku promlouvat. Snad pochází ze sdílených představ o současném světě plném krizí a problémů. Ty totiž z inscenace (trochu chaoticky) přímo srší. „Skrz přátelství a spřízněnost můžeme sami sebe dekonstruovat a stát se někým – možná až radikálně a nebezpečně – novým. V tomto smyslu je přátelství základem svobody,“ píší autoři knihy Radost z boje za lepší svět, jednoho z klíčových textů pro analýzu současných sociálních hnutí. Ono přátelství, radikální, nebezpečné i svobodné, na jevišti vzniká mezi všemi účinkujícími, kteří jsou současně aktivisty, a implicitně tak přináší svou podobu morálky. Otázkou ale zůstává, jestli představení osvobozuje vedle herců také diváky, kteří po celou dobu jen sedí a s děním a performery nemohou nijak interagovat.

Ano i ne. Osvobozující kouzlo radosti z boje za lepší svět, který se v angažovaném umění poslední roky snažím nacházet, spočívá v detailech – doslova v krtkovi, kameni a kyanidu. Vojtěch se po celou dobu pokouší krtka zlikvidovat, naopak zvíře se ho snaží zachránit, když se kyanidem otráví sám. Tvůrci tímto detailem sdělují, že nelidské bytosti a příroda nakonec nabízejí více lidskosti než sám člověk.

Radikální svoboda z jeviště čiší hned od začátku, kdy herci na trávníček přinášejí vysušené jehličí, které museli upéct v troubě, protože, alespoň jak tvrdí, organický materiál do divadla přece nepatří. Když se v půlce představení přímo do parket jeviště vyřeže díra, z níž se postupně tlačí vysoká plastová květina, nemůže její umělost nezrcadlit jistou absurdnost současnosti. V další skvělé scéně připomene herečka ve skafandru v roli Katy Perry celý zpěvaččin proslov, který opravdu pronesla při návratu po jedenácti minutách ve vesmíru. „I feel super connected to love…“ začala poté, co políbila zemi a vystoupila z lodě oligarchy Jeffa Bezose. Tvůrci tak poukázali na absolutní pokrytectví toho, že miliardář pošle tým žen na soukromě financovaný vesmírný výlet, který prodává jako „vítězství feminismu“, zatímco je chudoba disproporčně dopadající na ženy všudypřítomná.

Na druhou stranu může inscenace vyvolat i pocity, které na ostatní přenášejí členové radikálně rigidních hnutí. Autoři již zmíněné knihy je popisují následovně: „Nováček je ihned obtěžkán břemenem: dluží ostatním oddanost, obětavost a schopnost správně analyzovat, kterou musí průběžně správně prokazovat.“ Vedle zakoušení radikální svobody může totiž dílo na diváky přenést i pocit viny a frustrace.

Já jako divačka, která se zabývá sociálně-environmentální transformací dlouhé roky, moc nevím, co jiného, než znovuotevřené pocity zoufalství či individuální viny si mám z představení odnést. A ten, kdo problematiku nezná, může být tématy přehlcen. Angažované umění se ve snaze postihnout všechny problémy snadno ztratí samo v sobě. V Krtkovi kameni kyanidu se to děje třeba ve chvíli, kdy na scénu náhodně přijíždí poslíček s donáškou jídla. Možná se tím tvůrčí tým snaží poukázat na problematiku platformové práce, jež se v českém prostředí jako téma otevřela teprve nedávno, ale kdo ví…

Inscenace rozhodně stojí za zhlédnutí, pokud si chcete v bezpečnějším divadelním prostředí připomenout své postavení ve světě a probrat se svými emocemi ve vztahu k současným krizím, aktivismu, anagažovanému umění, mezidruhovosti a lidské přehlcenosti a chaosu obecně. Snad vám milé detaily – třeba v podobě rekvizit – přinesou radost z boje za lepší svět a radikální svobodu, jako se to zřejmě děje hercům a herečkám. Snad se nenecháte pohltit pocitem viny nebo frustrace z nenaplňování veškerých morálních přesvědčení tvůrců, jako se to stalo mně.