Jazmína Piktorová, Markéta Stránská, Tomáš Janypka a Pasi Mäkelä natahují před diváky červenou gumu připomínající stuhu na cvičení. Ta je pomyslnou hranicí mezi jevištěm a hledištěm. Postupně se přes ni ale přidrzle naklánějí, nenápadně ji překračují a zkoušejí, kam až je její pružnost pustí. Inscenace A to je zakázáno? spolku ZDRUHESTRANY, jejíž reprízu jsem viděla v Alfredu ve dvoře, je určena pro diváky a divačky od sedmi let a tematizuje zákazy, pravidla a jejich smysl. Kdy je v pořádku si hranice taky trochu natahovat? Performeři odhazují červenou gumu stranou a ptají se na to publika. Co se stane, když člověk poruší zákaz a přejde přechod na červenou? Nebo když rozbije něco cizího? Obejde se to snad bez potíží, pokud na to nikdo nepřijde, jak odpovídá jedna holčička?
Performeři dětem explicitní odpovědi nedávají, rozehrávají před nimi ale pohybové etudy o pravidlech a jejich porušování. Povolení představují barevné kruhy, koberce položené na zemi, do nichž se performeři snaží vejít, zákazy rozkládací oplocení, do něhož se navzájem uvězňují. Kdy jde o nevinný žert a kdy už svobodnou hrou omezujeme druhé? Takové a další otázky se tvůrcům daří nenásilně a téměř beze slov do inscenace vložit. Tomáš Janypka, který si po celou dobu nesundá z hlavy žlutou přilbu, připomíná, že některá pravidla zajišťují naši bezpečnost. Možnou škodlivost rozkazů, povelů a nařízení zase ukáže scéna, kdy Pasi Mäkelä ostatní performery nutí šplhat na tyče. Počítá do desíti, pokud neposlechnou, napomene je a poté každého z nich jmenovitě ohodnotí. Praktika sice připomíná běžnou hodinu tělocviku, v kontextu inscenace ale poukazuje na nesmyslnosti některých regulí a potřeby neustálého hodnocení či nebezpečí zneužívání pozice autority.
Děti během představení na jevištní akce velmi dobře reagují. Hra – jim vlastní zvídavý způsob objevování světa – se nemusí vždy jen přizpůsobovat pravidlům, někdy je může sama podkopávat. Tuto proměnlivou dynamiku lépe předávají právě pohybové scény než mnohdy svazující slovní vysvětlení. Nakonec je dětské diváctvo k ohledávání tématu hrou přímo přizváno. Performeři v průběhu představení kvůli absenci pravidel rozloží červenou židli, další z objektů na jevišti. Nyní ji musí diváctvo za pomoci spolupráce, vzájemné komunikace a nutných kompromisů opět složit a vrátit každé její dřívko tam, kam patří.