top of page

Zde se můžete připojit do podhoubového mailing listu - dáme vám vědět, když vyjde nový článek

Chtěli byste nám zanechat zprávu, navrhnout opravu či komentovat článek? Udělejte to zde.

Natálie Bulvasová • SPORA

Když kouzla opravdu fungují | Šmejdi útočí (Divadlo NoD)

Ve formě estrády představují v Divadle NoD praktiky tzv. šmejdů – podvodníků a scammerů, kteří se z lidí snaží různými způsoby vytáhnout peníze. Za rok si po celém světě „vydělají“ vyšší částku, než činí rozpočet České republiky. Sbírají i vaše drobečky, třeba z falešně provedených plateb při bazarovém prodeji zboží. Inscenace Šmejdi útočí dua Janek & Natálka (v režii Janka Lesáka) jen některé druhy podvodů rozehrává přímo divadelně, o těch internetových se mluví v rámci performativních přednášek. Tandemu se ale povedl velice chytrý a dramaturgicky ukotvený krok: zapojit do děje profesionálního iluzionistu Aleše Hrdličku. 


Diváky přímo zakoušené kouzelnické triky bezprostředně ukazují, jak snadné je člověka zmást. A díky (doslova) okouzlujícímu charismatu performera je ještě neskutečnější uvěřit, že nás tak ošidil. Na konci upadne do magické pasti většina z přítomných, i když se tomu možná v průběhu představení snažila zabránit. Jenže lidská mysl se tříští, jen směšně málo podnětů vyhodnocuje jako důležité, neumí upřít pozornost na vše a jasno mívá až potom, co dojde proces k cíli. Úplně stejně jako u scamů všeho druhu. Jak jsme mohli být tak hloupí, že?


profesionální iluzionista Aleš Hrdlička | foto Michaela Škvrňáková


Stejně jako iluzionista, ani to málo odsouzených podvodníků nám nevysvětlí svoje triky. Díky pečlivé rešerši ale tvůrčí tým získal dost informací, aby některé způsoby zhmotnil. Čtveřice herců na sebe bere role všemožných šmejdů, od těch pouličních, kteří se snaží dostat peníze na cestu za matkou v nemocnici, přes ty nabízející ověřené cesty k seberozvoji za statisícové částky, po „nigerijské prince“ a „ztroskotané námořníky“, kteří získávají finance z uživatelek seznamovacích aplikací. Už žádné hrnce, tentokrát počítače a telefony. Formálně tomu odpovídá zobrazování některých postav na televizi nad jevištěm, což umožňuje sledovat realitu natáčení (víceméně před zeleným plátnem) i výsledek. A to, že takové internetové podvody pracující s dostatečným ne-kontaktem, vstupují do kontrastu s mikromagií, trochu uklidňuje. Když se necháme zmást na blízko, na virtuální vzdálenost nás to teprve nemůže překvapit.


Jan Strýček, Nela Cikánová Štefanová, Aleš Hrdlička, Martin Cikán Láďa Karda | foto Michaela Škvrňáková


Nejpůsobivější (a velmi edukativní) je scéna, v níž hraje Martin Cikán podvodníka-pomocníka na telefonu. Ten se vydává za ředitele velké banky, volá vybrané oběti a všechno vypadá tak realisticky, že jsem mu přestala sama důvěřovat až po delší době. Tvůrci se inspirovali opravdovým případem, kdy volající napodobují nejen zaměstnance bank, ale i policisty, kteří slova bankéřů potvrdí a tím dodají celé věci, jež vede k „bezpečnému“ vložení peněz na jiný účet, na hodnověrnosti. V inscenaci se objeví i méně známé případy, možná považované za ne tak závažné, protože nabízející protislužbu, třeba „talentové kameny“ (ať už je to cokoliv) nebo „znovunapojení na svá prsa a čakry“. Takoví nástupci prodejců hrnců se většinou nebojí vystavovat svou tvář, peníze nezískávají načerno, ale přesto pracují s neštěstím druhých, s jejich důvěrou v těžkých životních situacích a nikdy nepředávají zcela pravdivé informace.


Šmejdi v NoDu útočí přímo na přítomné diváky, čímž mohou v tomto ohledu způsobit i jejich transformaci. Inscenace rozumně přiznává, že se člověk nemůže divit nachytání. A zároveň nakonec překvapí, že ve značně diverzifikovaném hledišti diváků, mohou být zmateni úplně všichni, protože… je to prostě lidské.

bottom of page