rozhovor začínajícího studenta divadelní kritiky Jana Juránka se svou pedagožkou
Kam podle obecně považované divadelní publicistky, kulturní komentátorky a pedagožky Jany Soprové směřuje divadelní kritika? Je to lepší nebo horší, nežli to bylo? A jaké to možná bude? Kritika a její pověst se totiž, zdá se, nachází v kritickém stavu. Je tedy radno kritiky odmítat jako „zasedlé hnidopichy” anebo „herce, kteří nikdy herci nebyli a teď si své bolístky léčí nemilosrdnou kritikou”? Jak má správný kritik vypadat a čím se vyzbrojit? Tyto a další otázky zodpovídá spolu s historkami z divadelního a publistického prostředí již zmíněná Jana Soprová.
foto z archivu Divadelních novin
K rozhovoru došlo na Vinohradech ke konci května 2023. Neboť technika ne vždy souhlasí a občas nevyzpytatelně neposlouchá na slovo, jemné bzučení nám může evokovat les a to, co podhoubí obklopuje. Lituji těchto nedostatků, avšak jsou vynahrazeny příjemnou konverzací a polemikou s nadhledem, ale i aktuálním, střízlivým pohledem kritice přímo do tváře.
Nápad k rozhovoru přišel z mé fascinace dynamikou student-učitel, která se podcastem nese. Hlavním záměrem uskutečnění rozhovoru bylo říct, že se všichni stále máme co učit a nesmíme si dovolit nikoho odepsat kvůli povolání, pohlaví nebo věkové kategorii — a to ať už nižší, či vyšší.
moderuje Jan Juránek, student teorie a kritiky divadelní tvorby na pražské DAMU, autorem znělky je Matouš Hejl