Zvukově-pohybová performance Prosím, zvoňte skupiny Boca Loca Lab se odehrává v bývalé samoobsluze v pražských Holešovicích, a abyste se na představení dostali, musíte u vstupu opravdu zazvonit. Ve dveřích nás přivítal sám režisér Jiří Adámek Austerlitz ve smokingu a pozval nás dál. Přestože jsme přišli o něco dřív, uvnitř se už nacházeli všichni performeři a několik diváků. Po vyzvání jsme se přezuli do černých bačkor, načež nám byly nabídnuty jednohubky a čaj. Zvonek pravidelně ohlašoval příchod nových diváků, místnost se pomalu zaplňovala a tato zvláštní návštěva mohla začít.

Ačkoliv jsme celou dobu měli možnost volného pohybu po prostorném provizorním obýváku, většina z nás se usadila podél stěn místnosti v očekávání, co se bude dít. V performanci účinkoval celý inscenační tým, včetně zvukového designéra, scénografky a mnoha dalších, ale herecká trojice – Tinka Avramova, Fedir Kis a Matěj Šumbera – měla ze všech přeci jen nejvíce prostoru a pozornosti. Svými dílčími výstupy a aktivitami prozkoumávali místnost pomocí zvuku, světla a pohybu a v průběhu více či méně interagovali s diváky. Vše propojovala komediálnost, často sklouzávající až k absurditě.

Úspěch Prosím, zvoňte stojí a padá na navození správné atmosféry. Záleží na tom, jestli oněch přibližně třicet diváků spatří půvab ve společném prohlížení prostoru nad šálkem čaje nebo se společně zasměje pozdějšímu výstupu jednoho z herců, kdy se snaží odnést všechny prázdné šálky vyskládané na úzkém a pružném dvoumetrovém prkně. Diváctvo bylo zpočátku spíše pasivní, ale po čase se performerům povedlo prvotní ostych setřást a všechny naladit na společnou frekvenci. Mezi další úsměvné hrátky patřilo vysávání místnosti s odpojenou sací hadicí, komorní taneční večírek na miniaturním parketu nebo animální souboj v pravěkých kožešinách.

Cílem všech situací bylo potkat se tak nějak uprostřed a společně vytvořit jakousi komunitu. A kdyby někomu prováděné akce dosud přišly až příliš abstraktní a neuchopitelné, na samotném závěru tvůrčí tým ukotvil téma komunitního soužití do každodenního života na Praze 7. Performeři a performerky obcházeli místnost a stylizovaně předčítali z lokálních novin. Postupně vyzývali i nás a ostatní diváky, abychom se k nim přidali. Všichni jsme tedy nakonec pochodovali po místnosti a četli přes sebe novinové titulky, útržky z článků o politice nebo banální inzeráty. Čtení skončilo společným harmonickým broukáním, během něhož jsme všichni usedli ke kulatému stolu uprostřed místnosti a připili jsme si sklenkou vína. Prosím, zvoňte začíná i končí jako návštěva. V opuštěné večerce na rohu ulice vznikla útulná atmosféra a přátelské společenství. Na chvíli jsme se cítili, jako bychom v Holešovicích skutečně bydleli.