Po úspěšné První ráně kapitána soubor Zapětdvanáct opět vsadil na spolupráci s dospívajícími. V nejnovějším projektu uváděném ve vršovickém kulturním centru Vzlet si společně se skupinou teenagerů ve věku 11–17 let klade otázku, jak by to vypadalo, kdyby lidé bez volebního práva založili vlastní politickou stranu. Inscenace je tak simulací vzniku nového politického tělesa, jeho zasedání i přípravy tiskové konference. Mezi typickým humorem, který podobně jako u předchozího projektu slouží coby přemostění mezi jednotlivými scénkami, přitom prosvítají některá důležitá témata generace Alfa.

Nejvíce zřetelnými se stávají v sólových a menších skupinových scénách. Tým dívek by se rád zaměřil na téma diskriminace, jiný zase na reformu vzdělávacího systému. Zásadní jsou pro ně i environmentální témata, dojde na přání vyjadřovat se k současným geopolitickým konfliktům nebo detailní powerpointovou prezentaci osvětlující problematiku Trumpových cel. Výstupy jsou výsledkem několikaměsíční spolupráce s teenagerskou skupinou, a tak si i přes moderaci souborem 11:55 zachovávají osobitost jednotlivých performerů a performerek a poukazují na jejich hluboký a informovaný zájem o okolní svět.

Právě zde tvůrčí tým poukazuje na hlavní rozpor: legální hranice volebního práva je definována způsobilostí rozhodovat o veřejných záležitostech, ale podle vyznění inscenace A proč? může tato kompetence přijít dříve než s dosažením plnoletosti. Proč by například o podobě školství nemohli rozhodovat i ti, kterých se nejvíce dotýká? Argument nedostatečné rozvážnosti a přílišné emocionality se zároveň rovněž ukáže jako zcestný. V průběhu tiskové konference sice dojde mezi dětmi k fyzické potyčce, ta se ale moc neliší od autentických záběrů z opravdového a dospělého volebního štábu, které jsou paralelně s konfliktem na scéně promítány.

Stejně jako při všech projektech podobného typu se nabízí otázka, do jaké míry výpovědi neherců ovlivnila dramaturgie inscenace a celá spolupráce s divadelními profesionály. Právě tato potenciální dynamika je ale v projektu tematizována – když se dospělí snaží děti někam tlačit, děti je nekompromisně vyvedou ze dveří, které následně zabarikádují, čímž znovu obhahují svou autonomii. A proč? tak je vtipným a pevně dramaturgicky uchopeným příspěvkem do veřejné debaty, z něhož sálá úcta k dospívajícím, kterou bychom se všichni mohli inspirovat.