V rámci letošního ročníku festivalu OST-RA-VAR uvedlo Národní divadlo moravskoslezské také několik inscenací komorního Divadla „12“. A přestože za pozornost stojí i tituly na velkých jevištích – v Divadle Antonína Dvořáka například Ptáčci a v Divadle Jiřího Myrona Krvavá svatba – na malé scéně se podařilo nabídnout titul mladšímu publiku, který nepůsobí křečovitě, opírá se o výborné herecké výkony a nutí k přemýšlení nad tím, jak se v umění potkává estetika s etikou. Tvůrčí tým tedy toto téma neotevírá formou, ta je „klasicky“ činoherní, ale obsahem.

Osmadvacetiletý režisér Josef Doležal sáhl po textu amerického dramatika a scénáristy Neila LaBute Podoba věcí, který autor i sám zfilmoval. Studentka umění Evelyn (Sára Erlebachová) v galerii narazí na introvertního, plachého a nevkusně oblečeného Adama (Alois Bartoň). Zamilují se a začnou se vídat s příšerně otravným a sprostým Phillipem (Robert Finta) a jeho snoubenkou Jenny (Magdaléna Kubatková). Zásadní přitom je, že se Adam pod vlivem nové přítelkyně postupně proměňuje. Nejprve zahodí staré oblečení, začne chodit do posilovny, pak podstoupí plastiku nosu a nové sebevědomí ho dovede až k nevěře. Jenže nic z toho není úplně tak, jak se zdá. Pointu v závěrečné scéně bych ale nerada vyzradila: jedná se o moment, který má potenciál vyvolat tichou nadávku.

Děj se odehrává v realistickém, ale dost variabilním pokojíčku. Pomocí projekcí se proměňuje v byt na sídlišti, vyhlídku na město i živou noční ulici. Obrázky se přepínají, jako by byly zaznamenané na jednotlivých diapozitivech, což inscenaci dodává plasticitu a jistou filmovost připomínající vrcholnou éru amerických rom-comů (typu 10 důvodů, proč tě nenávidím nebo Protivné sprosté holky, koneckonců text byl v podobné době i napsán). Herecká čtveřice velmi přesvědčivě ztvárňuje vztahy a drobné (nebo větší) krutosti, které si lidé způsobují nevědomky i úmyslně, a režie je podporuje citlivým pojetím intimních scén. Sára Erlebachová – podle dvou výše zmíněných festivalových inscenací výrazná osobnost nejmladší generace souboru – udržuje Evelyninu proměnu uvěřitelnou od začátku do konce a její sebejistota i romantická křehkost v závěru zpětně získají další rovinu. (Mimochodem skvěle zvládá i hlavní role v Ptáčcích a Krvavé svatbě.) Nováčkovi souboru Aloisi Bartoňovi, který je jako všichni tři kolegové absolventem Janáčkovy konzervatoře v Ostravě, nabízí proměňující se postava Adama dobrý oblouk. Dokáže ho naplnit a k přerodu z rozpačitého v sebevědomého muže mu nepomáhá jenom změna účesu a odhození brýlí, ale hlavně držení těla, výraz a intenzivnější způsob vyjadřování.

Přirovnání k rom-comu sedí, ostravská Podoba věcí není metaforické či složitě vrstvené dílo, ale může zaujmout generaci Z i starší publikum svou polemikou se současným uměním a dobou posedlou vzhledem a vnějškem věcí. Po smyslu toho se nás inscenace snaží svést vizuální stránkou, kostýmy Pavly Kamanové, zejména ty Evelyniny, jsou nádherné. Tvůrčí tým se ve velké míře dotýká otázky subjektivity: hned v úvodu připomene, jak subjektivní je samo umění (ústřední dvojice se seznámí ve chvíli, kdy Evelyn sprejuje obrázek penisu na sádrový fíkový list, jímž prudérní městečko překrylo to, co nemělo být vidět) a později sleduje, jak osobně lidé prožívají intimitu a komunikaci. Sex se například sice opravdu „stane“… Ale jeho síla a význam jsou závislé na vztahu, emocích a projekcích, které si do něj vkládáme, že? Dramaturgie i režie tak zvolily dobrý text, citlivě zhmotnily jeho současné téma a využily potenciálu herců a hereček.