Těšínské divadlo je v českém divadelním prostředí zcela unikátním jevem. Pod jednou střechou působí tři autonomní profesionální divadelní soubory tvořící ve dvou národních jazycích, českém a polském. Kromě domácí scény hrají všechny soubory v různých prostorách napříč regionem Těšínského Slezska, ale vyrážejí také na zájezdy napříč Českou republikou a Polskem. Přestože patří mezi deset největších divadel v zemi, je toto divadlo odbornou kritikou, a někdy také akademiky, přehlíženo. Jako recenzentka spolupracuji s Českou a Polskou scénou od roku 2019, jako divačka jsem s divadlem spjata od mateřské školy. V následujícím textu okrajově popíšu historii divadla a jeho význam v regionu, a poté se zaměřím na dramaturgii České a Polské scény a proměnu, kterou divadlo prošlo v uplynulých letech, zvláště pod vedením ředitele Petra Kracika.
Historie divadla
Těšínské divadlo bylo založeno v srpnu 1945 jako stálá profesionální scéna pod kuratelou Národního divadla moravskoslezského v Ostravě, ještě před koncem roku se ale osamostatnilo. [1] První polovina 20. století byla pro Těšínské Slezsko poměrně vyčerpávající – po pádu monarchie došlo k rozdělení regionu mezi Československo a Polsko, čemuž předcházela bratrovražedná válka. Zásadní roli zde hrála národnostní a jazyková otázka, která i po oficiálním ukončení sporu vyvolávala silnou nevraživost dotýkající se nejen mezinárodních, ale i těch nejbližších lidských vztahů.
Region, ve kterém Těšínské divadlo působí, má velmi pestrou kulturu vycházející z historického složení obyvatelstva. Nejvýrazněji se zde mísil český a polský vliv, a v neposlední řadě také vliv německý. To můžeme sledovat například v jazykové struktuře místního nářečí po naszymu/po našimu, které někteří místní patrioti označují jako autonomní řeč.
Vznik česky hrajícího divadla vycházel, podle jednoho ze zakladatelů Emila Vávrovského, z nedostatku. Po skončení války scházel na Těšínsku jakýkoliv zdroj kultury: knihy byly během okupace páleny, školství trpělo nedostatkem kantorů i učebních materiálů a české profesionální divadlo ani nemělo na čem stavět. Vávrovský ve své knize píše, že: „Těšínsko zaměstnává polovinu dělnictva celého Slezska.“ [2] Toto dělnictvo, jak zmiňuje později, nebylo zvyklé vyhledávat divadlo a filmy, které se v regionu promítaly, byly vybírány bez znalosti publika, což se snažilo divadlo vynahradit. [3]
Co se týče polského kulturního vyžití, to většinou zajišťovaly organizace jako Macierz Szkolna (Matice Školská) či Polski Związek Kulturalno Oświatowy (Polský kulturně-osvětový svaz, PZKO). Jejich ochotnický repertoár měl obdobné cíle, jaké vymezil Vávrovský pro Těšínské divadlo. Profesionální Polská scéna vznikla v roce 1951 z iniciativy nejen členů těchto uskupení, ale také ze strany tehdejšího ředitele TD, Josefa Zajíce, a ředitele divadla v Bielsku-Białej, Aleksandera Gąssowskigo. [4]
Už od prvopočátku mají Česká i Polská scéna každá vlastní profesionální soubor, vlastní autonomní vedení, a vlastní dramaturgii. Třetí scénou, která v Těšínském divadle působí, je Loutková scéna Bajka. Jako stálý divadelní soubor byla Bajka založená při PZKO v roce 1948 a její repertoár se zaměřoval na děti polské národnosti. V roce 2008 se však připojila k TD a v současnosti uvádí všechny své inscenace ve dvou jazykových variacích. Analýza dramaturgie Bajky v následujícím textu schází, protože v současnosti nejsem schopná pravidelně sledovat uváděné inscenace, a schází mi tak živý kontakt s jejich představeními.
Těšínské divadlo plánuje repertoár na několik sezón dopředu a nazkoušené inscenace reprízuje doma i na zájezdech s ohledem na zájem publika. [5] Dramaturgie jednotlivých scén vzniká nezávisle na sobě, přesto dochází v posledních letech, zvláště vlivem nového ředitele, k výraznější mezisouborové spolupráci. Ta se v repertoáru odráží například uváděním některých inscenací ve dvou jazykových verzích. Kromě tří souborů disponuje divadlo vlastní výrobní sekcí s dílnami a krejčovnou. V rámci zájezdů si pak pronajímá stálé prostory, kde následně prezentuje svou tvorbu. [6]
V roce 2000 se stal ředitelem Těšínského divadla Karol Suszka, který v Těšínském divadle působí většinu svého života, a v letech, která této funkci předcházela, vystřídal pozice uměleckého šéfa České i Polské scény. Z úspěšných inscenací, které byly během jeho ředitelského působení uvedeny, bych ráda zmínila Bathoryčku (prem. 2013, r. J. Moravčík, Česká scéna), která vynesla představitelce titulní role, Lucii Bergerové, cenu Thálie [7], a především pak společnou inscenaci České a Polské scény v režii Radovana Lipuse, Těšínské niebo – Cieszyńskie nebe. Premiéra proběhla v roce 2004 a byla to jedna z prvních spoluprací obou scén. Inscenace zaznamenala enormní úspěch, a její sentiment žije v divácích dodnes (více například zde: ZWROT). [8]
Divadlo pořádá Festival divadel Moravy a Slezska, jehož poslední ročník proběhl v roce 2019. Hlavním motivem festivalu je „setkávání“ – do Těšína jsou pozváni tvůrci z různých divadel a součástí bývá také ocenění inscenací a tvůrců ze strany profesionální, studentské a divácké poroty. Během covidové éry vznikl mladší sourozenec, Festival nad řekou, kde byly prezentovány pouze těšínské realizace, a motiv setkávání se dotýkal především kontaktu s místním divákem.
Zkouška inscenace Skrzypek na dachu, foto: Karin Dziadek
Česká scéna
Jak už jsem zmínila, při vzniku divadla bylo cíleno na obyvatelstvo, které nemělo zkušenost s kulturním vyžitím, zvláště pak divadelního typu. Postupně se tak uchycovaly žánry jako komedie či opereta, kterým dodnes patří velký prostor v rámci repertoáru, ač operetu postupně nahradilo hudební divadlo. Dřívější příklon k lokálním tvůrcům se postupně vytratil, čemuž se podrobněji věnuji později. [9]
Divadlo se slovy svých představitelů snaží o divácky příznivý, nikoliv však podbízivý repertoár. V letech 2001 až 2019 byl šéfem České scény Miloslav Čížek a v pozici dramaturga divadla se vystřídali Ivan Misař a Alice Jarnotová Olmová. Během těchto let se v repertoáru usadilo několik dlouho hraných inscenací, které navázaly na tituly jako Sněhurka (prem. 1991, r. Karol Suszka) a Ferda Mravenec (prem. 1994, r. Karol Suszka), které se hrají dodnes. Jejich hlavním divákem jsou děti, čímž chci poukázat na skutečnost, že Těšínské divadlo si vychovává nové generace diváků nejen skrze loutkovou Bajku.
Na začátku sezóny 2018/2019 proběhla poměrně nečekaná změna v ředitelském křesle Těšínského divadla. Po téměř dvou desetiletích byl z funkce odvolán Karol Suszka, na jehož místo nastoupil Petr Kracik (viz Ostravan.cz) [10]. Kracik přišel do Těšína s bohatými zkušenostmi, mezi něž patří například 20 let v pozici ředitele pražského Divadla Pod Palmovkou. V roce 2019 navíc také nahradil Miloslava Čížka ve funkci šéfa České scény.
V sezónách, které změně předcházely, bylo uvedeno každoročně šest premiér. Žánrově byly zastoupeny komedie, v menší míře inscenace s vážnější tématikou a inscenace s dominující hudební složkou. Velkou přízeň publika sklidil například Kubo, muzikál na lidovou notu (prem. 2016, r. Miloslav Čížek), který zobrazuje život v úzkém sociálním uskupení svázaném letitými tradicemi vesnického prostředí. Byť se děj odehrává na Slovensku, měl těšínský divák možnost najít mnoho souvislostí s těšínskými kontexty, například soužití s romskými obyvateli.
Kracikovo období bych mohla definovat slovy „sebevědomí“, „komunikace“ a „spolupráce“. Své režijní působení v Těšíně zahájil Gazdinou robou, jejíž dramaturgicko-režijní koncept dal tušit, že si je vědom všech dříve jmenovaných aspektů, které popisují charakter místního kraje a publika. Nabídl příběh, v němž zdůrazňoval rizika fundamentálního výkladu víry a skrze důraz na lidovou hudbu a tanec odhalil potenciál souboru, který byl doposud využíván jen v omezeném množství.
Výraznými tématy se stávají společenské vztahy na maloměstě, otázka morální zodpovědnosti jedince a motiv naděje. V tuto chvíli se zaměřím primárně na postcovidovou dramaturgii počínaje sezónou 2021/2022. V rámci lockdownů divadlo streamovalo minimálně, většinou se věnovalo zkoušení, takže do běžného provozu nastoupilo vybavené mnoha inscenacemi. Trochu smíchu po náročných letech nabídla Česká scéna skrze hravou komedii Láska, sex a finančák (prem. 2021, r. Peter Gábor) a McKeeveryho Modrý z nebe (prem. 2022, r. Peter Gábor), které s laskavým humorem polemizuje o smrti. Špetku nostalgie nabídly Rychlé šípy (prem. 2021, r. Robert Belan), příběhem o naději a neschopnosti plnit si sny byl pro těšínské publikum Višňový sad (prem. 2022, r. Petr Kracik) a Vánoční koleda (prem. 2021, r. Bogdan Kokotek) přinesla zamyšlení nad významem Vánoc. Další z výrazných realizací byly Šumař na střeše (prem. 2021) a Maryša (prem. 2022), obojí v režii Petra Kracika. Šumař představil vysoké pěvecké a taneční kvality nejen českého, ale také polského souboru, protože se jedná o jednu z prvních inscenací uvedených v obou jazykových variantách. Maryša vyprávěla svůj příběh soudnímu dvoru, jehož členy bylo publikum, vedené k tomu, aby našlo odpověď na otázku, zda je vinná, či nikoliv.
Uplynulou sezónu 2022/2023 zahájila muzikálová adaptace Divá Bára (prem. 2022, r. Stanislav Slovák) o síle individuálního ducha. Miluju tě, ale… (prem. 2022, r. Roman Meluzín) jako mozaikovitá komedie zobrazuje s nadhledem různé partnerské vztahy, zatímco Splašené nůžky (prem. 2023, r. Robert Bellan) interaktivním způsobem zahrnuly do příběhu také diváky, kteří vyšetřují vraždu. Během velikonočního období proběhla premiéra Komedie o umučení a slavném vzkříšení Pána a Spasitele našeho Ježíše Krista (prem. 2023, r. Petr Kracik), která v duchu dávných pašijových her vypráví velikonoční příběh a nabízí pokoru a lásku jako cestu k míru. Sezónu uzavřela Anna Karenina (prem. 2023, Michal Spišák) o vlivu společnosti na osud jedince.
Komedie o umučení (...), foto: Karin Dziadek
Polská scéna (Scena Polska)
Než začnu mluvit o repertoáru Polské scény, je důležité podtrhnout jeden ze základních faktů, který je nutné mít v souvislosti s ní neustále na paměti. Polská scéna vznikla ve snaze podpořit rozvoj polské kultury na Zaolziu, jak je označována ta část Těšínského Slezska, která po rozdělení zůstala z polského pohledu na české straně hranice. Už samotná podstata Polské scény je spjata s regionem, a mnozí současní i bývalí herci patří k velkým regionálním patriotům. Z této perspektivy je proto nutné nahlížet uváděný repertoár. Již několik desetiletí jsou jejími čelními představiteli šéf scény Bogdan Kokotek a Joanna Wania jako kierownik literacki (obdoba českého dramaturga).
Uváděné inscenace vycházejí z tradičního polského repertoáru, setkáme se tak s Balladynou (prem. 2021, r. Bogdan Kokotek) Juliusza Słowackiego či s vaudeville Żołnierz królowej Madagaskaru Stanisława Dobrzańskiego v úpravě Juliana Tuwima (prem. 2023, r. Adam Sroka, Vojín královny Madagaskaru). Polská scéna představuje nejen zdroj spisovné polštiny a polské kultury, která rozvíjí národního ducha místního polského obyvatelstva, současně se snaží podporovat a rozšiřovat vědomí o místních tvůrcích, současných i minulých. To považuji za nejvýraznější rys Polské scény. Na rozdíl od České scény, kde tato tendence zanikla, uvádí tituly, pod kterými jsou podepsáni lokální autoři jako Andrzej Niedoba (Rajska jabłonka/Rajská jabloň, prem. 2016, r. Bogdan Kokotek) či Renata Putzlacher (spoluautorka Ondraszek Pan Łysej Góry/Ondrášek, pán Lysé hory, prem. 2005, r. Bogdan Kokotek).
Dalším výrazným specifikem je skutečnost, že mluvíme o jediném polskojazyčném profesionálním souboru, který působí mimo hranice Polska. Herecký soubor tvoří dvě skupiny – dlouholetí členové souboru, pro které je Těšínské divadlo mnohdy divadlem „národním“, a novější generace, která prochází mnohými obměnami. Do inscenací častěji pronikají experimenty s nečinoherními formami, například Miarka za miarkę(prem. 2023, r. Bogdan Kokotek, Něco za něco)byla inscenovaná v duchu avantgardy. Polská scéna sklízí úspěchy nejen doma v Těšíně, ale i na zájezdech, v rámci nichž se objevuje také ve velkých polských městech.
V ohledu konkrétní sebeinscenace regionu na jevišti Těšínského divadla můžeme paradoxně po roce 2000 jmenovat pouze tři inscenace. Jejich popularita u diváků je však enormní a přetrvává i desítky let – Těšínské niebo – Cieszyńskie nebe (prem. 2004, r. Radovan Lipus) mělo derniéru v roce 2011 a Ondraszek Pan Łysej Góry (prem. 2005, r. Bogdan Kokotek, Ondrášek, pán Lysé hory) je uváděn pouze příležitostně v plenérovém prostředí. Třetí a nejnovější z nich, oceněná moravskoslezskou kulturní Cenou Jantar, je adaptace románu Karin Lednické, Krzywy Kościół (r. Radovan Lipus, Šikmý kostel). Polská premiéra, která proběhla v říjnu 2022, je teprve první vějičkou chystaného překladu románu.
Na rozdíl od sentimentu a místy pohádkové atmosféry prvních dvou, je Krzywy Kościół historickým románem. První uvedení na divadelních prknech se odehrálo v ostravském Divadle Petra Bezruče, kde měl Šikmý kostel v režii Janky Ryšánek Schmiedtové premiéru v dubnu 2022. V porovnání s ostravským uvedením klade těšínská realizace větší důraz na otázku národní identity a přináší naději na pokojnou budoucnost. Závěrečná citace regionálního autora Helmuta Kajzara obsahuje hrdé ztotožnění se s charakterem regionu a jeho dvojakostí. A mimochodem, je to poprvé po sto letech, co se v Těšínském divadle otevřeně tématizovaly události kolem rozdělení Těšínska, včetně dodnes citlivé tragédie ve Stonavě.
Ani v repertoáru Polské scény však nescházejí komedie a hudební inscenace. K dramaturgicky reflektovaným tématům patří vedle regionální problematiky otázka identity jedince ve společenském světě a vliv společenských konvencí na jeho život. V sezóně 2021/2022 byla uvedena polská variace muzikálu Skrzypek na dachu (prem. 2021, r. Petr Kracik) o roli tradic v životě člověka. Dále jsme se setkali s komedií Dom Otwarty (prem. 2022, r. Adam Sroka, Otevřený dům) o lidských charakterech a životu nad poměry. Betlejem Polskie (prem. 2022, r. Andrzej Sadowski, Polský Betlém), která spojuje vánoční příběh s osudy Polska a Poláků. Nasze miasto (prem. 2022, r. Bogdan Kokotek, Naše městečko) poukazuje na pomíjivost života a naše neuvážené zacházení s vyměřeným časem, a Czarownice z Salem (prem. 2022, r. Karol Suszka, Čarodějky ze Salemu) zase kritizují posedlost životy druhých.
V uplynulé sezóně 2022/2023 se kromě již zmiňovaného Krzywego Kościoła hrála Szklana menażeria (prem. 2022, r. Bogdan Kokotek, Skleněný zvěřinec) o vlivu rodiny na osudy jejích členů. Hudební inscenací byl vaudeville Żołnierz Królowej Madagaskaru (prem. 2023, r. Adam Sroka, Vojín královny Madagaskaru), v němž se v komických situacích střetávají ženský a mužský svět. Shakespearova problémová komedie Miarka za miarkę (prem. 2023, r. Bogdan Kokotek, Něco za něco) kritizovala pokrytectví mocných a Opowieści o zwyczajnym szaleństwie (prem. 2023, r. Katarzyna Deszcz, Příběhy obyčejného šílenství) polemizovaly nad otázkou osamělosti ve světě plném lidí. Zelenkovy hry bývají, mimochodem, v Polsku poměrně oblíbené. Poslední doposud uvedenou premiérou je Księżniczka na opak wywrócona (prem. 2023, r. Julia Mark, Princezna naruby, volný překlad autorky), která aktualizuje příběh záměny princezny a služebné napsaný v 17. století a reflektuje postavení žen a mužů ve společnosti.
V roce 2021 v rámci Festivalu nad řekou uvedla Polská scéna interdisciplinární projekt vytvořený ve spolupráci s Gminnego Ośrodka Kultury (Městské kulturní středisko) v Hażlachua folklórním Zespołem Pieśni i Tańca Ziemi Cieszyńskiej (Spolek písní a tance Těšínska), ve kterém byly prezentovány tradice a kultura regionu zasazené v příběhu Stanisława Wyspiańskiego Wesele (Svatba).
Krzywy Kościół, foto: Karin Dziadek
Sebevědomí, komunikace a spolupráce
Těšínské divadlo začalo v posledních sezónách uvádět repertoár, ve kterém s větším sebevědomím odhaluje svůj potenciál. Inscenace zachovávají snahu o divácky příznivý, ale nepodbízivý repertoár, představují však výzvu pro herce obou jmenovaných souborů. Setkáváme se zde s tématy reflektujícími aktuální společenské problémy širší společnosti, ale také samotného regionu Těšínského Slezska.
Důležitou roli hraje Těšínské divadlo také ve vzdělávacím procesu. V posledních sezónách vznikly Kluby mladých diváků určené místním studentům (jen v Českém Těšíně najdeme více než deset základních či středních škol) a Klub přátel TD pro všechny jeho příznivce. V rámci Klubu se mohou diváci setkat s tvůrci při diskuzi nad představením, jindy lektoři seznámí diváctvo s nadcházející inscenací a procesem jejího vzniku. Těšínské divadlo čeká v nadcházejících sezónách revitalizace, která by se měla dotknout budovy i instituce samotné. Je plánován vznik kulturního centra, které tyto aktivity ještě posílí. Nejvýraznější změnou posledních let je už ze své podstaty vizuální proměna sebeprezentace Těšínského divadla. Anonymizující plakáty nahradily plakáty plné tváří a jmen tvůrců, k nimž si diváci mohou vybudovat ještě intenzivnější vztah. Posílily také sociální sítě divadla a prezentace v místních médiích. Divadlo začalo vytvářet obsáhlejší programy, které tvoří srozumitelný a informačně bohatý přehled souvislostí kolem inscenace. Přibližují publiku éru, v níž uvedené dílo vzniklo, její tvůrce a realizátory, a obecně následují jmenovanou snahu o komunikaci s divákem. Obě scény nabízejí spolupráci nejen umělcům, ale také nejrůznějším institucím nejen v hranicích Těšínska, a to bez ohledu na národnost. Běžně tak český režisér tvoří na Polské scéně a obráceně.
Těšínské divadlo zkrátka v uměleckém a kulturním poli zaujímá výrazné místo, které by nemělo být přehlíženo.
Magdalena Marie Franková
[1] Historie a příběh divadla. In: tdivadlo.cz. [cit. 15. 8. 2023]. Dostupné z: https://www.tdivadlo.cz/historie-a-pribeh-divadla.
[2] VÁVROVSKÝ, 2004, str. 6.
[3] VÁVROVSKÝ, 2004, str. 33.
[4] GAWLASOVÁ, 2010, str. 25 – 33.
[5] VRCHOVSKÝ, Ladislav. Ředitel Těšínského divadla Petr Kracik: Nehrát je přetěžké, nezkoušet je katastrofa! In: Ostravan.cz. Publikováno 27.1.2021 [cit. 6.8.2023]. Dostupné z: https://www.ostravan.cz/68706/reditel-tesinskeho-divadla-petr-kracik-nehrat-je-pretezke-nezkouset-je-katastrofa/.
[6] VRCHOVSKÝ, Ladislav. Nový ředitel Těšínského divadla Petr Kracik: Chceme-li se rovnat s ostatními, musíme být třikrát lepší. In: Ostravan.cz. Publikováno 12.10.2018 [cit. 6.8.2023]. Dostupné z: https://www.ostravan.cz/52509/novy-reditel-tesinskeho-divadla-petr-kracik-chceme-li-se-rovnat-s-ostatnimi-musime-byt-trikrat-lepsi/.
[7] JANUSZEK, Tomáš. Herečka Lucie Bergerová získala Cenu Thálie za muzikál. In: deník.cz. Publikováno 29.3.2014 [cit. 5.8.2023]. Dostupné z: https://karvinsky.denik.cz/kultura_region/herecka-lucie-bergerova-ziskala-cenu-thalie-za-muzikal-20140329.html.
[8] SZCZOTKA, Halina. 15 lat temu widzowie po raz pierwszy obejrzeli Cieszyńskie niebo. In: zwrot.cz. Publikowane 15.5.2019 [cit. 5.8.2023] Link: https://zwrot.cz/2019/05/15-lat-temu-widzowie-po-raz-pierwszy-obejrzeli-cieszynskie-niebo/.
[9] VÁVROVSKÝ, 2004, str. 33 - 34.
[10] VRCHOVSKÝ, Ladislav. Dlouholetý ředitel Těšínského divadla Karol Suszka v tichosti odchází. Jeho nástupcem se stává Petr Kracik. In: Ostravan.cz. Publikováno 22.8.2021 [cit. 6.8.2023]. Dostupné z: https://www.ostravan.cz/50050/dlouholety-reditel-tesinskeho-divadla-karol-suszka-v-tichosti-odchazi-jeho-nastupcem-se-stava-petr-kracik/.
Zdroje:
Literatura:
Těšínské divadlo 2015/2020 [almanach]. Český Těšín, 2020.
VÁVROVSKÝ, Emil. Budování Těšínského divadla. Český Těšín: Vydáno vlastním nákladem. 2004.
Prameny:
Těšínské divadlo. In: tdivadlo.cz [cit. 7.8.2023]. Dostupné z: https://www.tdivadlo.cz/.
VRCHOVSKÝ, Ladislav. Nový ředitel Těšínského divadla Petr Kracik: Chceme-li se rovnat s ostatními, musíme být třikrát lepší. In: Ostravan.cz. Publikováno 12.10.2018 [cit. 6.8.2023]. Dostupné z: https://www.ostravan.cz/52509/novy-reditel-tesinskeho-divadla-petr-kracik-chceme-li-se-rovnat-s-ostatnimi-musime-byt-trikrat-lepsi/.
VRCHOVSKÝ, Ladislav. Ředitel Těšínského divadla Petr Kracik: Nehrát je přetěžké, nezkoušet je katastrofa! In: Ostravan.cz. Publikováno 27.1.2021 [cit. 6.8.2023]. Dostupné z: https://www.ostravan.cz/68706/reditel-tesinskeho-divadla-petr-kracik-nehrat-je-pretezke-nezkouset-je-katastrofa/.
JANUSZEK, Tomáš. Herečka Lucie Bergerová získala Cenu Thálie za muzikál. In: deník.cz. Publikováno 29.3.2014 [cit. 5.8.2023]. Dostupné z: https://karvinsky.denik.cz/kultura_region/herecka-lucie-bergerova-ziskala-cenu-thalie-za-muzikal-20140329.html.
SZCZOTKA, Halina. 15 lat temu widzowie po raz pierwszy obejrzeli Cieszyńskie niebo. In: zwrot.cz. Publikowane 15.5.2019 [cit. 5.8.2023] Link: https://zwrot.cz/2019/05/15-lat-temu-widzowie-po-raz-pierwszy-obejrzeli-cieszynskie-niebo/.
VRCHOVSKÝ, Ladislav. Dlouholetý ředitel Těšínského divadla Karol Suszka v tichosti odchází. Jeho nástupcem se stává Petr Kracik. In: Ostravan.cz. Publikováno 22.8.2021 [cit. 6.8.2023]. Dostupné z: https://www.ostravan.cz/50050/dlouholety-reditel-tesinskeho-divadla-karol-suszka-v-tichosti-odchazi-jeho-nastupcem-se-stava-petr-kracik/.