Jedním z dlouhodobých cílů Spory je experimentovat s různými možnostmi divadelní reflexe v online prostoru. V minulosti jsme publikovali podcasty, kolaborativní texty či recenze doprovozené autorskými ilustracemi. Nyní přišel čas vyzkoušet další formát – videorecenzi. Protože jsem měl v plánu navštívit výstavu Mariny Abramović ve vídeňské Albertina Modern, napadlo mě, že se díky možnosti natáčení jedná o ideální příležitost nový formát otestovat.

Ve videorecenzi se zamýšlím nad kurátorským konceptem výstavy umělkyně, která ve své tvorbě silně akcentovala specifika performativního umění, jako je nezprostředkovanost, živost, tělesnost nebo důraz na budování vztahu mezi performerkou a diváctvem. U galerijní prezentace obdobných děl totiž vyvstává zásadní otázka: co vlastně vystavovat, když samotná performance skončila?

Upozornění: Videorecenze obsahuje uměleckou nahotu, krev a další záběry z dokumentace vystavených děl, které mohou působit zneklidňujícím dojmem.