podhoubi

Jana nepatří žádnému pohlaví, je jednou, je třemi. Je posel Boží. Autorská celosouborová inscenace HaDivadla v kolektivní režii a dramaturgii Jany Vaverkové, Justýny Grecové a Jana Doležela se inspiruje příběhem středověké světice Jany z Arku a dotýká se tématu identity mladých ambiciózních žen v dnešním světě.

Na konci února jsem tušila, že mě na téhle premiéře čeká něco neobyčejného. Režisér Viktor Tauš má nezaměnitelný rukopis, který otiskl i do své nové autorské inscenace Human Zoo.

Na lidské komunikaci si vážím konfliktů, protože jsou to brány do hloubek pod sociálními maskami. Právě během nich lze zahlédnout, co druzí doopravdy cítí, a dá se domyslet, co rozporuplného se asi skrývá pod milou každodenní komunikací.

Hledání společné řeči napříč tématy ekologie a vztahu člověka k přírodě ve vysoce individualizované materiálně zaměřené společnosti se na divadle objevuje čím dál častěji. Tato tendence se přitom v četných případech projevuje jako specifický způsob reflexe, mnohdy skrze syntézu s dalšími tematickými rovinami.

Ačkoliv se Max Nowotarski (1994), jak sám říká, necítí dobře v roli ambasadora současného ukrajinského divadla a kultury pro českou scénu, má mnoho profesních zkušeností s komunitou příchozích, kteří se po ruské invazi v únoru 2022 pokoušejí usadit – a také autorsky vyjádřit – zejména v brněnském prostředí.

Tento díl Podcastu V Podhoubí je sestřih živé diskuse Divadlo jako Sandbox v rámci cyklu Čaj: Podhoubí talks pořádaného ve III. prostoru pražského divadla ARCHA+. Jak dnes přepisujeme známé příběhy? Co se stane, když se povinná četba potká s herními principy? A jak tyto strategie mění divácký zážitek?

Nejzajímavější část debaty přijde až ve chvíli, kdy se neshodneme. Rozdílnost pohledů na věc nás totiž buď utvrdí v našem přesvědčení, nebo se skrze debatního parťáka či parťačku posuneme dál (za předpokladu, že máme dostatečnou schopnost sebereflexe). Skrze postupné odhalování jednotlivých vrstev názorů se většinou dostaneme k podstatě problému, který ovšem může i tak nadále zůstat předmětem vzájemné neshody.

Na podzim minulého roku přišlo A studio Rubín s inscenací V zrcadlové síni. Adaptace stejnojmenné komiksové předlohy švédské autorky Liv Strömquistové působí stejně jako komiks hravě, laškuje s divákem, ale také odkrývá tichý tlak na ženskou krásu v online prostoru.

Na českých divadelních scénách si aktuálně všímám snah uchopit polarizaci současné společnosti. Někdy to bývá hlavní téma inscenace, jindy je přítomné jako jedna z důležitých linek. Pokaždé se však opakuje stejný motiv – objeví se člověk, který se nechová podle rozumně vyznívajícího plánu, jeví se nečinně, jako oběť vlastních falešných představ a negativních emocí.

Jednoho listopadového večera jsem se na čtyřiadvacet hodin propadla do jiné reality poté, co jsem vstoupila do sklepení Divadla X10 poblíž pražské Národní třídy. Konala se tam spirituální slavnost ze série Y: Events nazvaná Y: Until Forever.

One November evening, I fell into another reality for twenty-four hours after entering the basement of the X10 Theater near Prague's Národní třída. It was a spiritual celebration from the Y: events series called Y: Until Forever was taking place there. In addition to Anna Chrtková and Petr Dlouhý, who curate the entire project, the multidisciplinary art group Temple Of also participated equally in its organization.

Jedna z hybridních existencí – příšera, monstrum (od latinského monstrare = ukazovat) – slouží jako figura, která ukazuje hranice normality tím, že je překračuje. Ale ne všechna monstra jsou stejná.

Festival nového divadla Malá inventura letos odkrývá téma obnažení, s nímž souvisí i příběhy, jejichž vyprávění jsou záměrně umlčována, například osudy ruských vězňů. Právě jim se věnuje scénický koncert Your Silence Will Not Protect You umělecké skupiny Masakr Elsinor, který se objeví na programu 27. února.

Herce Hynka Chmelaře můžeme v současnosti nejčastěji vídat na jevišti Divadla X10. Obecně se v poslední době často objevuje ve spolupracích s velmi mladými autorkami a autory. Jaké umělecké i jiné volby ho do této situace dovedly? V podcastu se mluví z osobní perspektivy například o společných jmenovatelích mezi HaDivadlem devadesátých let a pozoruhodnými projekty dnešní divadelní scény.

Již za chvíli, ve čtvrtek 19. února, odstartuje čtyřiadvacátý ročník Malé inventury – Festivalu nového divadla, jehož program si zakládá na výběru pozoruhodných a divácky atraktivních projektů z oblasti činoherního, tanečního, objektového a loutkového divadla. Kromě Prahy také dobývá oblasti regionů a skrze networking propojuje tuzemskou a zahraniční scénu.