podhoubi

Na českých divadelních scénách si aktuálně všímám snah uchopit polarizaci současné společnosti. Někdy to bývá hlavní téma inscenace, jindy je přítomné jako jedna z důležitých linek. Pokaždé se však opakuje stejný motiv – objeví se člověk, který se nechová podle rozumně vyznívajícího plánu, jeví se nečinně, jako oběť vlastních falešných představ a negativních emocí.

Jednoho listopadového večera jsem se na čtyřiadvacet hodin propadla do jiné reality poté, co jsem vstoupila do sklepení Divadla X10 poblíž pražské Národní třídy. Konala se tam spirituální slavnost ze série Y: Events nazvaná Y: Until Forever.

One November evening, I fell into another reality for twenty-four hours after entering the basement of the X10 Theater near Prague's Národní třída. It was a spiritual celebration from the Y: events series called Y: Until Forever was taking place there. In addition to Anna Chrtková and Petr Dlouhý, who curate the entire project, the multidisciplinary art group Temple Of also participated equally in its organization.

Jedna z hybridních existencí – příšera, monstrum (od latinského monstrare = ukazovat) – slouží jako figura, která ukazuje hranice normality tím, že je překračuje. Ale ne všechna monstra jsou stejná.

Festival nového divadla Malá inventura letos odkrývá téma obnažení, s nímž souvisí i příběhy, jejichž vyprávění jsou záměrně umlčována, například osudy ruských vězňů. Právě jim se věnuje scénický koncert Your Silence Will Not Protect You umělecké skupiny Masakr Elsinor, který se objeví na programu 27. února.

Herce Hynka Chmelaře můžeme v současnosti nejčastěji vídat na jevišti Divadla X10. Obecně se v poslední době často objevuje ve spolupracích s velmi mladými autorkami a autory. Jaké umělecké i jiné volby ho do této situace dovedly? V podcastu se mluví z osobní perspektivy například o společných jmenovatelích mezi HaDivadlem devadesátých let a pozoruhodnými projekty dnešní divadelní scény.

Již za chvíli, ve čtvrtek 19. února, odstartuje čtyřiadvacátý ročník Malé inventury – Festivalu nového divadla, jehož program si zakládá na výběru pozoruhodných a divácky atraktivních projektů z oblasti činoherního, tanečního, objektového a loutkového divadla. Kromě Prahy také dobývá oblasti regionů a skrze networking propojuje tuzemskou a zahraniční scénu.

Lukáše Horna a Jana Křečka jsem poznala na Katedře alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU. Tenkrát mě na klauzurním festivalu Proces zasáhla jejich společná inscenace Level, svět s velkým počtem pevně dodržovaných pravidel, který publikum zval ke svému proniknutí, ve skutečnosti se však na jeho tajemnosti nic neměnilo, ať se člověk snažil sebevíc.

Je to otázka, která se dnes v umění vrací s velkou naléhavostí: kdo má právo za koho mluvit? Kdo smí využívat cizí utrpení jako materiál pro vlastní výpověď? Je v pořádku nechat se dojmout traumatem druhých? Jak s ním pracovat eticky, aniž by se stalo jen surovinou k dojetí?

Tato paradokumentární inscenace byla v rámci repertoáru Divadla na cucky poprvé uvedena prvního prosince 2025. Jedná se o divadelní ztvárnění příběhu vůdkyně bratislavského odboje za druhé světové války Květoslavy Viestové, která měla olomoucké kořeny. Inscenace v režii Silvie Vollman rozehrává dialog mezi dvěma hereckými figurami Pavly Dostálové a Jakuba Spišáka, mezi různorodými zdroji scénáře a mezi až protikladnými způsoby utváření významu v rámci divadelního jazyka.

Jakými formami lze hledat nové způsoby prezentace uměleckého výzkumu? V čem je samotná podstata konceptu artistic research limitní nebo uzavřená – a v čem bezbřeze otevřená? Mohou se přístupy, velmi individuální i vzájemně kontrastní, a ideálně ve své podstatě vždy zvědavé a aktivizující, propojit a obohatit navzájem?

V roce 2025 oslavilo ostravské Divadlo Petra Bezruče osmdesáté výročí svého založení, přičemž jeho postavení v rámci české divadelní sítě zvýraznily i Ceny divadelní kritiky za rok 2024, kde získalo titul Divadlo roku. Jaký mají Bezruči recept na dlouholeté fungování a v čem spočívá jejich know how? Jak se jim daří komunikovat s publikem tvořeným lidmi napříč generacemi?

Anna Šimáková a Barbora Etlíková viděly od spolku Pomezí opravdu hodně inscenací. Celkově mají k jeho tvorbě dost osobní vztah, každá úplně jiný. V podcastu se ohlížejí za tím, co všechno v rámci imerzivních světů v Bar/áku a jinde zažily zajímavého, intenzivního i podivného.

A cold evening investigating magic on Prague's theatre boat Tajemství. The performance I was heading to was called Umění moderní magie and it was a one-person show by the Olomouc-based artist Adam Kotínský. He is a Czech artist and magician whose work centers on modern magic, a field he has pursued since childhood.

Pražské Quadriennale scénografie a divadelního prostoru (PQ) představuje největší mezinárodní akci v oblasti scénografie, performančního designu a divadelního prostoru. V roce 2023 se stala jeho novou uměleckou ředitelkou kurátorka, badatelka a pedagožka Barbora Příhodová, která v rozhovoru vysvětluje, co její nová pozice obnáší; jaký typ příležitosti pro ni PQ představuje; jaké příležitosti naopak nabízí PQ širší i profesní veřejnosti a jaké jsou její koncepční vize nejen ve vztahu k nadcházejícímu 16. ročníku PQ 2027.