Nebýt trendem, ale ikonou | T-Boy on Grindr (Maxim Gorki Theater, Berlín)

Být gayem je sranda. Miluju být gayem. Baví mě queer themed popkultura, miluju sassines queer lidí, zbožňuju jejich styl humoru a podivně nabyté privilegium, kterého se mi coby gay muži dostává. Ale jsem bílý cis gay muž, a i když jsem si logicky prožil svou dávku šikany, homofobie a ostrakizace, stále se na pomyslném heteronormativním žebříčku privilegovanosti nacházím poměrně vysoko.

inzerce

Od exprese ke smíření v rytmu R.E.M. | Rozložíš paměť (HaDivadlo)

Týna s Dominikem se na základě ohlasů na jejich kolaborativní texty opět společně vydali do divadla. Volba tentokrát padla na inscenaci brněnského HaDivadla Rozložíš paměť. Jak vnímali adaptaci oceňovaného románu Marka Torčíka v režii Ondřeje Štefaňáka a dramaturgii Justiny Grecové pak čtenářstvu Spory opět přibližují prostřednictvím setkání v Google dokumentu.


inzerce

Jsem Ibsenova oběť, Ibsen je oběť Nároďáku | Heda Gablerová (Činohra Národního divadla, Praha)

Ibsena jsem měl vždycky rád. Depresivní postavy, masivní existenciální krize, sebevražda laškovně číhající za každým rohem, bohatí lidé, kteří nevědí, co se životem – prostě cunty aesthetic nálož konce 19. století s příměsí estetiky Lany Del Rey a grunge coded období, které jsme zažili kolem roku 2016 na Tumblru.

A co kdybyste nám to zarapovali | RAPsodie (Malé divadlo, České Budějovice)

Malé divadlo v Českých Budějovicích rozšířilo svůj repertoár určený pro teen publikum (ve Spoře jsme reflektovali třeba inscenaci Born this way ). Rapový koncert RAPsodie o dospívání na běžné české škole v obklopení sociálních sítí, vlastních nejistot a tělesných změn společně režírovali Kateřina Letáková a Eliáš Gaydečka.

Boj o moc v kulisách reality show | Král*ovna (God Save the Drama Queen)

S českým divadelním humorem se často míjím, o to víc si vážím výjimek – třeba feministicky laděné improvizační skupiny God Save the Drama Queen tvořené Pavlou Vítek Sedláčkovou, Tanitou Yankovou a Alžbětou Novákovou. Soubor v režijně-dramaturgické spolupráci s Lukášem Valíškem minulý týden v prostoru ARCHA+ odpremiéroval inscenaci Král*ovna, v níž se zaměřuje na problém nedostatku žen ve vysokých politických funkcích.


Oběti vizí | Prokletí (Vzlet)

Jan Kefer byl český hermetik, astrolog, předseda Universalie, tedy spolku „pracovníků okultních“ a člen druhého československého odboje. Před německou okupací navštívil Edvarda Beneše, aby mu nabídl své služby. Chtěl uskutečnit sérii astrálních útoků na Adolfa Hitlera, což prezident odmítl. Přesto několik takových pokusů sám realizoval.


Kde končí jednotlivec a začíná společenství | Pieces and Elements (Isabelle Schad, Bazaar Festival)

Jedním z největších překvapení audiovizuální tvorby minulého roku byl pro mě jednoznačně sci-fi seriál Pluribus. Na základě virové nákazy, která zamořila planetu Zemi, se v něm až na hrstku lidí veškerá populace spojí do jednoho organismu se sdíleným kolektivním vědomím. Díky vzniku tohoto mírumilovného a šťastného způsobu soužití mizí mnohé neduhy lidstva, ale spolu s nimi také to, „co nás dělá lidmi“.



Spíš nenávist než láska | Romeo a Julie (Švandovo divadlo)

V pražském Švandově divadle uvádějí od letošního Valentýna adaptaci nejromantičtějšího příběhu všech dob (i když po vzniku Heated Rivalry už o tom možná můžeme pochybovat) – Romea a Julii. Tvůrčí tým kolem režiséra Martina Františáka se nepouští do přehnané aktualizace. Příběh zasazuje do bezčasí, spoléhá na herectví a na Shakespearova slova.





GUEST TEXT: Zakázané ovoce chutná nejlépe | Guilty Pleasure (Playroom, Venuše ve Švehlovce)

Ocitáme se v rajské zahradě nevědomosti. Performeři přicházejí na scénu v kostýmech se zvířecími vzory, čemuž odpovídá i jejich pohybová stylizace. Ohledávají prostor, zkoumají diváctvo coby narušitele, jejich pozornost se ovšem postupně upírá k jablkům vyrovnaným uprostřed sálu. Z prvního zakousnutí se stává extatické hryzání odrážející touhu po poznání. Následuje ovšem šok a strach. Raději se odvracejí od toho, co se o sobě i ostatních dozvěděli, a snaží se zapomenout. Přerodili se v lidi, kteří scrollují na mobilech modře osvětlujících jejich tváře v jinak zcela tmavém sále Venuše ve Švehlovce.


Nebýt trendem, ale ikonou | T-Boy on Grindr (Maxim Gorki Theater, Berlín)

Být gayem je sranda. Miluju být gayem. Baví mě queer themed popkultura, miluju sassines queer lidí, zbožňuju jejich styl humoru a podivně nabyté privilegium, kterého se mi coby gay muži dostává. Ale jsem bílý cis gay muž, a i když jsem si logicky prožil svou dávku šikany, homofobie a ostrakizace, stále se na pomyslném heteronormativním žebříčku privilegovanosti nacházím poměrně vysoko.

inzerce

Od exprese ke smíření v rytmu R.E.M. | Rozložíš paměť (HaDivadlo)

Týna s Dominikem se na základě ohlasů na jejich kolaborativní texty opět společně vydali do divadla. Volba tentokrát padla na inscenaci brněnského HaDivadla Rozložíš paměť. Jak vnímali adaptaci oceňovaného románu Marka Torčíka v režii Ondřeje Štefaňáka a dramaturgii Justiny Grecové pak čtenářstvu Spory opět přibližují prostřednictvím setkání v Google dokumentu.

Jsem Ibsenova oběť, Ibsen je oběť Nároďáku | Heda Gablerová (Činohra Národního divadla, Praha)

Ibsena jsem měl vždycky rád. Depresivní postavy, masivní existenciální krize, sebevražda laškovně číhající za každým rohem, bohatí lidé, kteří nevědí, co se životem – prostě cunty aesthetic nálož konce 19. století s příměsí estetiky Lany Del Rey a grunge coded období, které jsme zažili kolem roku 2016 na Tumblru.

inzerce

A co kdybyste nám to zarapovali | RAPsodie (Malé divadlo, České Budějovice)

Malé divadlo v Českých Budějovicích rozšířilo svůj repertoár určený pro teen publikum (ve Spoře jsme reflektovali třeba inscenaci Born this way ). Rapový koncert RAPsodie o dospívání na běžné české škole v obklopení sociálních sítí, vlastních nejistot a tělesných změn společně režírovali Kateřina Letáková a Eliáš Gaydečka.

Boj o moc v kulisách reality show | Král*ovna (God Save the Drama Queen)

S českým divadelním humorem se často míjím, o to víc si vážím výjimek – třeba feministicky laděné improvizační skupiny God Save the Drama Queen tvořené Pavlou Vítek Sedláčkovou, Tanitou Yankovou a Alžbětou Novákovou. Soubor v režijně-dramaturgické spolupráci s Lukášem Valíškem minulý týden v prostoru ARCHA+ odpremiéroval inscenaci Král*ovna, v níž se zaměřuje na problém nedostatku žen ve vysokých politických funkcích.


Oběti vizí | Prokletí (Vzlet)

Jan Kefer byl český hermetik, astrolog, předseda Universalie, tedy spolku „pracovníků okultních“ a člen druhého československého odboje. Před německou okupací navštívil Edvarda Beneše, aby mu nabídl své služby. Chtěl uskutečnit sérii astrálních útoků na Adolfa Hitlera, což prezident odmítl. Přesto několik takových pokusů sám realizoval.

Kde končí jednotlivec a začíná společenství | Pieces and Elements (Isabelle Schad, Bazaar Festival)

Jedním z největších překvapení audiovizuální tvorby minulého roku byl pro mě jednoznačně sci-fi seriál Pluribus. Na základě virové nákazy, která zamořila planetu Zemi, se v něm až na hrstku lidí veškerá populace spojí do jednoho organismu se sdíleným kolektivním vědomím. Díky vzniku tohoto mírumilovného a šťastného způsobu soužití mizí mnohé neduhy lidstva, ale spolu s nimi také to, „co nás dělá lidmi“.


Spíš nenávist než láska | Romeo a Julie (Švandovo divadlo)

V pražském Švandově divadle uvádějí od letošního Valentýna adaptaci nejromantičtějšího příběhu všech dob (i když po vzniku Heated Rivalry už o tom možná můžeme pochybovat) – Romea a Julii. Tvůrčí tým kolem režiséra Martina Františáka se nepouští do přehnané aktualizace. Příběh zasazuje do bezčasí, spoléhá na herectví a na Shakespearova slova.


GUEST TEXT: Zakázané ovoce chutná nejlépe | Guilty Pleasure (Playroom, Venuše ve Švehlovce)

Ocitáme se v rajské zahradě nevědomosti. Performeři přicházejí na scénu v kostýmech se zvířecími vzory, čemuž odpovídá i jejich pohybová stylizace. Ohledávají prostor, zkoumají diváctvo coby narušitele, jejich pozornost se ovšem postupně upírá k jablkům vyrovnaným uprostřed sálu. Z prvního zakousnutí se stává extatické hryzání odrážející touhu po poznání. Následuje ovšem šok a strach. Raději se odvracejí od toho, co se o sobě i ostatních dozvěděli, a snaží se zapomenout. Přerodili se v lidi, kteří scrollují na mobilech modře osvětlujících jejich tváře v jinak zcela tmavém sále Venuše ve Švehlovce.


Načítají se články ...