spora

O spolupráci CTM festivalu a Volksbühne am Rosa-Luxemburg-Platz jsem pro Sporu psala už minulý rok. Ve svém textu jsem se tehdy věnovala performanci Cortex, na níž se podílela argentinská DJka a producentka Tayhana společně s Performance Group usazenou v Berlíně.

Jedním z dlouhodobých cílů Spory je experimentovat s různými možnostmi divadelní reflexe v online prostoru. V minulosti jsme publikovali podcasty, kolaborativní texty či recenze doprovozené autorskými ilustracemi. Nyní přišel čas vyzkoušet další formát – videorecenzi.

Nechtít děti, teda nechtít přivádět do tohohle světa další lidi. Bát se toho, jak se nám planeta před očima mění - jo, jak hoří. Obviňovat z klimatických krizí nám předešlé generace a sám toho moc nedělat.

Divadlo v Dlouhé pod novým vedením má za sebou druhou premiéru sezóny, tentokrát v rámci cyklu Krátká Dlouhá, jenž zahrnuje komorní inscenace uváděné v prostoru divadelního foyer. V pojetí režisérky Elišky Balog a scénografa Jakuba Šulíka se ze vstupní haly stává plně vybavený, útulný hotelový pokoj.

Ocitáme se v rajské zahradě nevědomosti. Performeři přicházejí na scénu v kostýmech se zvířecími vzory, čemuž odpovídá i jejich pohybová stylizace. Ohledávají prostor, zkoumají diváctvo coby narušitele, jejich pozornost se ovšem postupně upírá k jablkům vyrovnaným uprostřed sálu. Z prvního zakousnutí se stává extatické hryzání odrážející touhu po poznání. Následuje ovšem šok a strach. Raději se odvracejí od toho, co se o sobě i ostatních dozvěděli, a snaží se zapomenout. Přerodili se v lidi, kteří scrollují na mobilech modře osvětlujících jejich tváře v jinak zcela tmavém sále Venuše ve Švehlovce.

Zachycovat dojmy, obrazy usazené na sítnici a scénografické výjevy na stránky skicáku mi nabídla i inscenace Misky uskupení Handa Gote research & development, která premiérovala v pražském divadle Alfred ve dvoře už v lednu minulého roku.

Městská divadla pražská uvádějí v Divadle ABC od loňského září inscenaci Nebesa podle stejnojmenné hry britské dramatičky Lucy Kirkwood. Text má jasné feministické vyznění, které režisér Marián Amsler podtrhuje, významově ale skřípe jak v samotném textu, tak v adaptaci. Semknutý děj se odehrává v roce 1759 v jihovýchodní Anglii, kde je do tzv.

Po úspěšné První ráně kapitána soubor Zapětdvanáct opět vsadil na spolupráci s dospívajícími. V nejnovějším projektu uváděném ve vršovickém kulturním centru Vzlet si společně se skupinou teenagerů ve věku 11–17 let klade otázku, jak by to vypadalo, kdyby lidé bez volebního práva založili vlastní politickou stranu.

Fanynky a fanoušky popkultury letos jistě neminula jedna z největších filmových premiér roku, druhý díl muzikálu Wicked, v němž hlavní role ztvárnily hudebnice Ariana Grande (Glinda) a Cynthia Erivo (Elphaba).

Choderlos de Laclos vydal roku 1782 epistolární román Nebezpečné známosti, v němž popisuje manipulativní intriky cynického vikomta de Valmont, rafinované markýzy de Merteuil a nevinné madame de Tourvel, která se stává objektem jejich sázky a citového boje. Příběh rozkrývá hru plnou svádění a morálního rozkladu předrevoluční francouzské šlechty.

Na scénu Divadla DISK přichází režisér Vojtěch Bárta, stoupá si před mikrofon a tvrdí, že se dlouhé roky zabývá minerály. Opravdu on, nebo postava, která má náhodou stejné jméno?

Při představeních inscenace Weiße Witwe se hlavní scéna berlínské Volksbühne am Rosa Luxemburg Platz přetvoří do roku 2666, kdy je Evropa islámským státem. Tuto skutečnost indikuje zejména pompézní scénografie, která by se po vzoru Edwarda Saida dala nazvat „orientalistickou“.

Týna s Dominikem opět vyrazili do divadla, aby se měli nad čím sejít v dokumentu. Tentokrát vám formou kolaborativního textu přiblíží svůj zážitek z Mikulášské, nejnovější premiéry Malého divadla v Českých Budějovicích. Inscenace v režii Štěpána Gajdoše a dramaturgii Davida Košťáka vychází z pohádky scénáristky a spisovatelky Jany Šrámkové, která zasazuje příběh o pěstounské péči do adventních reálií. 

V rámci letošního ročníku festivalu OST-RA-VAR uvedlo Národní divadlo moravskoslezské také několik inscenací komorního Divadla „12“.

Autorský počin Baníček, ale, ale, ale Jana Holce a kolektivu začíná jako běžná dokumentární inscenace. Na jevišti jsou do mikrofonu dvěma herci přednášená fakta o prvoligovém fotbalovém klubu FC Baník Ostrava, zatímco zbylí herci a herečky předvádějí procítěnou, ale velmi laicky provedenou contemporary choreografii.