Viktor Tauš odpremiéroval v Nové Spirále svůj – zatím – největší divadelní projekt. Se skladatelem Romanem Holým uvedl na otáčivém kruhovém jevišti (podle anotace) „barevnou megashow“, která místy připomíná spíš koncert připravený pro O2 Arenu než divadelní představení. Kromě výstupů hereckých a pěveckých hvězd dojde i na skutečný boxerský zápas v ringu na tři kola, jenž inscenaci otevírá. Působí ale zdlouhavě a až příliš doslovně předává základní premisu: všichni s něčím bojujeme.

V obsazení se potkávají tanečníci (Alan Gajdoš, Anna Kašparová ad.) věnující se především krumpu – vysoce expresivnímu, agresivnímu pouličnímu tanci – hudebníci (Matěj Ruppert, Hana Holišová, Ondřej Ruml, Lenka Dusilová), herečtí profesionálové (Jan Cina, Cyril Dobrý, Rostislav Novák st.), ale i mladé tváře známé ze sociálních sítí a dětští performeři, s nimiž Tauš spolupracoval už na svých předchozích sociálně angažovaných projektech. Mezi obíháním obrovského běžeckého oválu, který zaplňuje jeviště, se střídají v monologických pasážích. Ty se týkají různých osobních bitev – od drsnosti krumpového přijímacího rituálu přes problematické rodinné zázemí a pocity společenského vyloučení až po psychické potíže.

Vzhledem k Taušově předchozí tvorbě lze předpokládat, že text vychází z autentických výpovědí, které si performeři a performerky navzájem prohodili: o krumpu nevypráví tanečník krumpu, ale mladý herec a podobně. Ze samotné inscenace to ale zřejmé není, navíc pokulhává i vnitřní souvislost jednotlivých výstupů. Po syrovém svědectví hovorovým jazykem následuje poetická pasáž interpretovaná Janem Cinou, jehož role v celé „lidské zoo“ je jen těžce odhadnutelná. A ani jeho herecká zručnost nezakryje pocit nahodilosti celé asembláže.

Celek nejvíc dynamizují rapové výstupy Dana Kranicha a Martina Matyse, které přinášejí snad jediné momenty nefalšované koncertní energie. Publikum si je může jen užívat a nemusí horečnatě přemýšlet nad jejich výkladem jako během zbytku inscenace.  Po celou dobu jsem se ale nemohla zbavit dojmu, že spojení známých jmen, velké marketingové kampaně a sociálně-citlivého textu tentokrát Taušovi nevyšlo. Výpovědi o chybějícím zázemí prostě z úst neherečky se zkušeností s ústavní péčí, kterou poznáváme z režisérových předchozích Snowflakes, a influencerky nezní stejně.