„Ta příroda, ve které žijeme, je tak úžasná, že potom, když se vracím k divadlu, ji sice můžu využít jako inspiraci, ale s velkými limity. Včera u nás třeba začaly lítat světlušky. Stála jsem v lese a říkala jsem si: ‚No tak tohle ale v tom divadle v životě neudělám.' Nebo jdu domů a potkám tam mloka. A říkám si: ‚Hej, kámo, na tebe jsem zapomněla, tebe tam nemám v tom představení.'“ - Iva Ščerbáková
Spolek Vzbuďme Vary už od roku 2015 přináší na Karlovarsko dramaturgii současných performativních a interdisciplinárních forem umění. Vytváří prostor pro typy umělecké tvorby, s nimiž se jinak diváci v regionu nesetkávají, ať je to současný tanec, nový cirkus, nonverbální a pohybové divadlo, nové divadlo, vizuální performance a menšinové hudební styly.
Londýnské divadlo Donmar Warehouse je institucí nacházející se mimo West End v části Covent Garden. Kapacita sálu čítá 250 míst, což jej řadí spíše mezi komornější prostory. Publikum zároveň sedí ze tří stran těsně kolem jeviště, což podporuje velmi specifickou dramaturgii, která se soustředí na psychologická, intimní témata:
Hned ze začátku letošního festivalu REGIONY v Hradci Králové mi bylo jasné, že tentokrát bude mít moje reflexe zastřešující téma. Hodně inscenací se tu totiž zaměřovalo na problémy. To může znít jako běžná dramaturgická situace, jenže tentokrát to bylo jiné. Zdálo se, že některé tvůrčí týmy fascinuje existence problémů jako takových.
Divadelní festival REGIONY v Hradci Králové již poněkolikáté uvedl inscenaci slovinského Teatra Matita. Tentokrát se inspirovala Králem Ubu. Drama Alfreda Jarryho o krutém hlupákovi, který se valí přes mrtvoly, jen aby získal kousek moci, patří k dramatickým textům, jejichž aktuálnost (bohužel) nevyprchává. Teatro Matita ale původní hru neinscenuje:
Krajina příběhů představuje rozsáhlý site-specific projekt, který kurátoruje Divadlo Continuo v rámci Evropského hlavního města kultury 2028. Ve výsledku vzniknou celkem čtyři imerzivní inscenace zkoumající genia loci, paměť, ale především příběh daného místa.
Barbora Etlíková si povídá s Annou Hradílkovou a Květoslavou Podhradskou, performerkami z projektu tohle město není pro starý. Rozhovor se zaměřuje na oblasti, kterým se obě seniorky dlouhodobě věnují – od klimatického aktivismu po rozvíjení romské kultury. A také tomu, jak se jejich osobní zkušenosti, postoje i angažovanost propsaly do této divadelní inscenace ve formě performativní procházky.
Italský Santarcangelo Festival v posledních letech zve kromě domácích nezávislých umělců a umělkyň také francouzsky mluvící, pobaltské a – pod uměleckým vedením Tomasze Kireńczuka především – polské tvůrčí týmy, přičemž se výrazně zaměřuje i na neevropské projekty. Tento ročník přinesl například inscenaci مرتاحة؟ In relation to whom?
V říjnu roku 2025 jsem strávil deset dní v Kyjevě. Chodil jsem do divadel, hovořil s režiséry a dramaturgy. Chtělo by se teď psát jenom o divadlech a kouzlu Kyjeva, ale bohužel nelze nepsat i o válce. Přestože se na ni dá v některých chvílích zapomenout, je všudypřítomná.
V malém sále prostoru ARCHA+ se 22. dubna konala první část workshopu Klimatická dramaturgie: Jak dnes dělat divadlo v kontextu klimatické krize. Této události pořádané ve spolupráci s platformou Culture for Future se nás účastnilo asi patnáct a vedla ho britská režisérka, dramaturgyně a scénografka Zoë Svendsen, ředitelka uskupení METIS.
Podhoubí používá cookies, aby mohlo fungovat, jak má. Žádná data o vás neshromažďujeme ani neprodáváme. Pokud si budete chtít pouštět naše podcasty a další média, budete muset souhlasit s ukládáním cookies kategorie "Média třetích stran".
Máme sušenky
Podhoubí používá cookies, aby mohlo fungovat, jak má. Žádná data o vás neshromažďujeme ani neprodáváme. Pokud si budete chtít pouštět naše podcasty a další média, budete muset souhlasit s ukládáním cookies kategorie "Média třetích stran".
Nastvení uloženo
Abychom mohli zobrazit tento obsah, je třeba souhlasit s cookies kategorie {category}. [[privacywire-choose-cookies]]
