Tento rozhovor je mimo jiné adresovaný čtenářstvu, které nežije v Brně, ale přesto mu na kultuře v tomto městě záleží. Říkají vám něco jména jako Divadlo DIP, Reverzní dveře nebo Hledáme smysl, ale stačí nám cash? Jsou to tři z aktuálně sedmnácti divadel, která zastupuje mladá asociace Brněnská nezávislá divadla (BND). Dlouho mě zajímalo, proč se takové množství lidí z nezávislého brněnského divadla hromadně stěhuje do hlavního města. A také jsem chtěla vědět, jak to, že doposud bylo tak náročné udělat si přehled o brněnské nezávislé scéně. Následující řádky přinášejí odpovědi nejen na tyto otázky.

Studentstvo prvního ročníku KALDu představilo na letošním festivalu Proces inscenaci Rámečkové delirium složenou ze tří loutkových miniatur. Klauzurním zadáním bylo ve vylosovaných skupinách kolektivně vytvořit krátký tvar na libovolné téma – s jedinou podmínkou, aby se celý odehrával v rámečku. Přestože se s ním každá ze skupin vypořádala naprosto odlišně, lze v miniaturách nalézt výpověď o povaze letošních prváků.

„I tohle nám koluje v krvi a já chci to dědictví pojmenovat […], ať nemusím tutlat, jak moc se minulost prošoustává do přítomnosti.“ Touto větou by šlo lakonicky pojmenovat jedno z ústředních témat autofikčního románu Kniha krve švýcarské*ho spisovatele*ky Kim de l’Horizon, jehož adaptaci na začátku letošního roku uvedlo Divadlo X10. Dědictví z citace má přitom – stejně jako celá kniha i inscenace režiséra Štěpána Gajdoše – několik vrstev.