Herce Jana Bártu znám jako svého kolegu z Divadla X10. Zaujal mě nejen svým interpretačním stylem, ve kterém se často objevuje groteskní vykloubenost a zároveň coby znalec fyzického divadla skutečně dovede promlouvat k divákovi tělem. Oslovila mě i jeho schopnost vést dialog a také fakt, že jako jeden z mála používá tlačítkový telefon.
Být gayem je sranda. Miluju být gayem. Baví mě queer themed popkultura, miluju sassines queer lidí, zbožňuju jejich styl humoru a podivně nabyté privilegium, kterého se mi coby gay muži dostává. Ale jsem bílý cis gay muž, a i když jsem si logicky prožil svou dávku šikany, homofobie a ostrakizace, stále se na pomyslném heteronormativním žebříčku privilegovanosti nacházím poměrně vysoko.
V Divadle X10 proběhla 15. března 2026 v rámci série Y: Haunted Realities a Bazaar Festivalu pětihodinová performance Monument of Trust: The Arena srbské multimediální umělkyně Ivany Ivković.
Moje neurodivergence mi nedovoluje číst jen jednu knihu, jelikož je to zahlcující. Vždy musím číst minimálně 3, nejlépe 7 zároveň. Moje neurodivergence mi ani nedovoluje začít recenzi na performativní dílo (procházku, projekci, mobilizaci a setkání) Po zlatých stezkách Skupiny DÍLO nějakým smysluplným úvodem, a tak nebude.
Týna s Dominikem se na základě ohlasů na jejich kolaborativní texty opět společně vydali do divadla. Volba tentokrát padla na inscenaci brněnského HaDivadla Rozložíš paměť. Jak vnímali adaptaci oceňovaného románu Marka Torčíka v režii Ondřeje Štefaňáka a dramaturgii Justiny Grecové pak čtenářstvu Spory opět přibližují prostřednictvím setkání v Google dokumentu.
Ibsena jsem měl vždycky rád. Depresivní postavy, masivní existenciální krize, sebevražda laškovně číhající za každým rohem, bohatí lidé, kteří nevědí, co se životem – prostě cunty aesthetic nálož konce 19. století s příměsí estetiky Lany Del Rey a grunge coded období, které jsme zažili kolem roku 2016 na Tumblru.
V pražském NODu si v zástupu lidí čekajících na představení pomalu zouvám boty, které následně vkládám do botníku. Místo nich dostávám jednorázové papuče zabalené v jednorázovém plastu. Berou si je všichni, tak budu konformní. Vcházím do prostoru, který je ze tří stran ohraničen saunovými palandami.
Malé divadlo v Českých Budějovicích rozšířilo svůj repertoár určený pro teen publikum (ve Spoře jsme reflektovali třeba inscenaci Born this way ). Rapový koncert RAPsodie o dospívání na běžné české škole v obklopení sociálních sítí, vlastních nejistot a tělesných změn společně režírovali Kateřina Letáková a Eliáš Gaydečka.
Inscenace Hlubiny od uskupení Wariot Ideal – Jana Dörnera, Jana Kalivody a Vojtěcha Švejdy – měla v pražském Alfredu ve dvoře premiéru už 30. října 2018. Některé divačky a diváci se k ní ale vracejí znovu a znovu, což je příznačné, protože v ní tvůrci mimo jiné tematizují rituály a opakování.
Jana nepatří žádnému pohlaví, je jednou, je třemi. Je posel Boží. Autorská celosouborová inscenace HaDivadla v kolektivní režii a dramaturgii Jany Vaverkové, Justiny Grecové a Jana Doležela se inspiruje příběhem středověké světice Jany z Arku a dotýká se tématu identity mladých ambiciózních žen v dnešním světě.
Podhoubí používá cookies, aby mohlo fungovat, jak má. Žádná data o vás neshromažďujeme ani neprodáváme. Pokud si budete chtít pouštět naše podcasty a další média, budete muset souhlasit s ukládáním cookies kategorie "Média třetích stran".
Máme sušenky
Podhoubí používá cookies, aby mohlo fungovat, jak má. Žádná data o vás neshromažďujeme ani neprodáváme. Pokud si budete chtít pouštět naše podcasty a další média, budete muset souhlasit s ukládáním cookies kategorie "Média třetích stran".
Nastvení uloženo
Abychom mohli zobrazit tento obsah, je třeba souhlasit s cookies kategorie {category}. [[privacywire-choose-cookies]]
