Tato zkušenost mi připomněla rozpor, který v jedlovské tvorbě vnímám opakovaně, byť se projevuje v různých podobách. Uskupení na jevišti dokáže s mimořádnou citlivostí zacházet s lidskou zranitelností na individuální úrovni a otevírat složité duchovní a existenciální obsahy, ale společenské souvislosti vlastního působení jako by často podceňovalo. Divadlo přece nevytváří jen estetické obrazy, ale také vztahy mezi lidmi a prostředí, v němž tyto vztahy vznikají.

Na prodloužený víkend jsem si tentokrát naplánovala tři tituly: narativní prostor Kolemjdoucí spolku Pomezí v Českých Budějovicích, site-specific Hotel Fatigue Divadla Continuo v Týně nad Vltavou a na závěr opět Otáčivé hlediště v Českém Krumlově s operou Malý princ. Všechny tři měly na letošním Jižním Svérázu svou festivalovou premiéru, a já je všechny viděla během prvních repríz.

Šumava je v rámci českého území krajinou specifickou, sice malebnou a krásnou, ale také nevlídnou a tajuplnou. Možná i proto je opředena mnoha mýty a pověstmi, které se dochovaly v místní lidové slovesnosti. A právě ta se nyní stala inspirací pro skupinu Musaši Entertainment Company a její novou loutkovou inscenaci Zlato v potoce, horách a stromech, jíž tak navazuje na svou tvorbu pro dospělé publikum.