V Divadle X10 proběhla 15. března 2026 v rámci série Y: Haunted Realities a Bazaar Festivalu pětihodinová performance Monument of Trust: The Arena srbské multimediální umělkyně Ivany Ivković.
Moje neurodivergence mi nedovoluje číst jen jednu knihu, jelikož je to zahlcující. Vždy musím číst minimálně 3, nejlépe 7 zároveň. Moje neurodivergence mi ani nedovoluje začít recenzi na performativní dílo (procházku, projekci, mobilizaci a setkání) Po zlatých stezkách Skupiny DÍLO nějakým smysluplným úvodem, a tak nebude.
Týna s Dominikem se na základě ohlasů na jejich kolaborativní texty opět společně vydali do divadla. Volba tentokrát padla na inscenaci brněnského HaDivadla Rozložíš paměť. Jak vnímali adaptaci oceňovaného románu Marka Torčíka v režii Ondřeje Štefaňáka a dramaturgii Justiny Grecové pak čtenářstvu Spory opět přibližují prostřednictvím setkání v Google dokumentu.
Ibsena jsem měl vždycky rád. Depresivní postavy, masivní existenciální krize, sebevražda laškovně číhající za každým rohem, bohatí lidé, kteří nevědí, co se životem – prostě cunty aesthetic nálož konce 19. století s příměsí estetiky Lany Del Rey a grunge coded období, které jsme zažili kolem roku 2016 na Tumblru.
V pražském NODu si v zástupu lidí čekajících na představení pomalu zouvám boty, které následně vkládám do botníku. Místo nich dostávám jednorázové papuče zabalené v jednorázovém plastu. Berou si je všichni, tak budu konformní. Vcházím do prostoru, který je ze tří stran ohraničen saunovými palandami.
Malé divadlo v Českých Budějovicích rozšířilo svůj repertoár určený pro teen publikum (ve Spoře jsme reflektovali třeba inscenaci Born this way ). Rapový koncert RAPsodie o dospívání na běžné české škole v obklopení sociálních sítí, vlastních nejistot a tělesných změn společně režírovali Kateřina Letáková a Eliáš Gaydečka.
Inscenace Hlubiny od uskupení Wariot Ideal – Jana Dörnera, Jana Kalivody a Vojtěcha Švejdy – měla v pražském Alfredu ve dvoře premiéru už 30. října 2018. Některé divačky a diváci se k ní ale vracejí znovu a znovu, což je příznačné, protože v ní tvůrci mimo jiné tematizují rituály a opakování.
Jana nepatří žádnému pohlaví, je jednou, je třemi. Je posel Boží. Autorská celosouborová inscenace HaDivadla v kolektivní režii a dramaturgii Jany Vaverkové, Justiny Grecové a Jana Doležela se inspiruje příběhem středověké světice Jany z Arku a dotýká se tématu identity mladých ambiciózních žen v dnešním světě.
S českým divadelním humorem se často míjím, o to víc si vážím výjimek – třeba feministicky laděné improvizační skupiny God Save the Drama Queen tvořené Pavlou Vítek Sedláčkovou, Tanitou Yankovou a Alžbětou Novákovou. Soubor v režijně-dramaturgické spolupráci s Lukášem Valíškem minulý týden v prostoru ARCHA+ odpremiéroval inscenaci Král*ovna, v níž se zaměřuje na problém nedostatku žen ve vysokých politických funkcích.
Na konci února jsem tušila, že mě na téhle premiéře čeká něco neobyčejného. Režisér Viktor Tauš má nezaměnitelný rukopis, který otiskl i do své nové autorské inscenace Human Zoo.
Podhoubí používá cookies, aby mohlo fungovat, jak má. Žádná data o vás neshromažďujeme ani neprodáváme. Pokud si budete chtít pouštět naše podcasty a další média, budete muset souhlasit s ukládáním cookies kategorie "Média třetích stran".
Máme sušenky
Podhoubí používá cookies, aby mohlo fungovat, jak má. Žádná data o vás neshromažďujeme ani neprodáváme. Pokud si budete chtít pouštět naše podcasty a další média, budete muset souhlasit s ukládáním cookies kategorie "Média třetích stran".
Nastvení uloženo
Abychom mohli zobrazit tento obsah, je třeba souhlasit s cookies kategorie {category}. [[privacywire-choose-cookies]]
