A co kdybyste nám to zarapovali | RAPsodie (Malé divadlo, České Budějovice)

Malé divadlo v Českých Budějovicích rozšířilo svůj repertoár určený pro teen publikum (ve Spoře jsme reflektovali třeba inscenaci Born this way ). Rapový koncert RAPsodie o dospívání na běžné české škole v obklopení sociálních sítí, vlastních nejistot a tělesných změn společně režírovali Kateřina Letáková a Eliáš Gaydečka.

Zůstáváme ponořené (ženský pohled na bruslení na sádle)

Inscenace Hlubiny od uskupení Wariot Ideal – Jana Dörnera, Jana Kalivody a Vojtěcha Švejdy – měla v pražském Alfredu ve dvoře premiéru už 30. října 2018. Některé divačky a diváci se k ní ale vracejí znovu a znovu, což je příznačné, protože v ní tvůrci mimo jiné tematizují rituály a opakování.

Jana z Arku jako výzva ke kolektivní odvaze

Jana nepatří žádnému pohlaví, je jednou, je třemi. Je posel Boží. Autorská celosouborová inscenace HaDivadla v kolektivní režii a dramaturgii Jany Vaverkové, Justiny Grecové a Jana Doležela se inspiruje příběhem středověké světice Jany z Arku a dotýká se tématu identity mladých ambiciózních žen v dnešním světě.

Boj o moc v kulisách reality show | Král*ovna (God Save the Drama Queen)

S českým divadelním humorem se často míjím, o to víc si vážím výjimek – třeba feministicky laděné improvizační skupiny God Save the Drama Queen tvořené Pavlou Vítek Sedláčkovou, Tanitou Yankovou a Alžbětou Novákovou. Soubor v režijně-dramaturgické spolupráci s Lukášem Valíškem minulý týden v prostoru ARCHA+ odpremiéroval inscenaci Král*ovna, v níž se zaměřuje na problém nedostatku žen ve vysokých politických funkcích.



Oběti vizí | Prokletí (Vzlet)

Jan Kefer byl český hermetik, astrolog, předseda Universalie, tedy spolku „pracovníků okultních“ a člen druhého československého odboje. Před německou okupací navštívil Edvarda Beneše, aby mu nabídl své služby. Chtěl uskutečnit sérii astrálních útoků na Adolfa Hitlera, což prezident odmítl. Přesto několik takových pokusů sám realizoval.



foto David Konečný

Cizí těla a neviditelné klece (o hranicích mezi lidským a zvířecím v inscenaci Moje kopyta rozryla už zem)

Hledání společné řeči napříč tématy ekologie a vztahu člověka k přírodě ve vysoce individualizované materiálně zaměřené společnosti se na divadle objevuje čím dál častěji. Tato tendence se přitom v četných případech projevuje jako specifický způsob reflexe, mnohdy skrze syntézu s dalšími tematickými rovinami.

Načítají se články ...
Žádné výsledky hledání.