Nejen o krizi v kultuře, ale i ve společnosti s Janem Bártou
Herce Jana Bártu znám jako svého kolegu z Divadla X10. Zaujal mě nejen svým interpretačním stylem, ve kterém se často objevuje groteskní vykloubenost a zároveň coby znalec fyzického divadla skutečně dovede promlouvat k divákovi tělem. Oslovila mě i jeho schopnost vést dialog a také fakt, že jako jeden z mála používá tlačítkový telefon.
Petra Kupcová
rozhovor
české_divadlo
interdisciplinární
inzerce

Po zlatých stezkách do náruče místo do pekel
Moje neurodivergence mi nedovoluje číst jen jednu knihu, jelikož je to zahlcující. Vždy musím číst minimálně 3, nejlépe 7 zároveň. Moje neurodivergence mi ani nedovoluje začít recenzi na performativní dílo (procházku, pro­jek­ci, mo­bi­li­za­ci a se­tká­ní) Po zlatých stezkách Skupiny DÍLO nějakým smysluplným úvodem, a tak nebude.
Simona Hendrychová
české_divadlo
performativní_umění
interdisciplinární

Zůstáváme ponořené (ženský pohled na bruslení na sádle)
Inscenace Hlubiny od uskupení Wariot Ideal – Jana Dörnera, Jana Kalivody a Vojtěcha Švejdy – měla v pražském Alfredu ve dvoře premiéru už 30. října 2018. Některé divačky a diváci se k ní ale vracejí znovu a znovu, což je příznačné, protože v ní tvůrci mimo jiné tematizují rituály a opakování.
Natálie Bulvasová, Barbora Etlíková, Barbora Sedláková, Ester Žantovská
české_divadlo
rozhovor

Jana z Arku jako výzva ke kolektivní odvaze
Jana nepatří žádnému pohlaví, je jednou, je třemi. Je posel Boží. Autorská celosouborová inscenace HaDivadla v kolektivní režii a dramaturgii Jany Vaverkové, Justiny Grecové a Jana Doležela se inspiruje příběhem středověké světice Jany z Arku a dotýká se tématu identity mladých ambiciózních žen v dnešním světě.
Tereza Tichá
české_divadlo
foto David Konečný

Cizí těla a neviditelné klece (o hranicích mezi lidským a zvířecím v inscenaci Moje kopyta rozryla už zem)
Hledání společné řeči napříč tématy ekologie a vztahu člověka k přírodě ve vysoce individualizované materiálně zaměřené společnosti se na divadle objevuje čím dál častěji. Tato tendence se přitom v četných případech projevuje jako specifický způsob reflexe, mnohdy skrze syntézu s dalšími tematickými rovinami.
Annabelle Antoinette Houngbedji
české_divadlo

Rozhovor s Maxem Nowotarskim: „Naše hranice jsou posunuté dál než u většiny lidí v Evropě.“
Ačkoliv se Max Nowotarski (1994), jak sám říká, necítí dobře v roli ambasadora současného ukrajinského divadla a kultury pro českou scénu, má mnoho profesních zkušeností s komunitou příchozích, kteří se po ruské invazi v únoru 2022 pokoušejí usadit – a také autorsky vyjádřit – zejména v brněnském prostředí.
Matěj Nytra
rozhovor
mezinárodní_divadlo
ukrajinské_divadlo

Kolik názorů máš, tolikrát jsi člověkem (o loutkách na Malé inventuře)

Nejzajímavější část debaty přijde až ve chvíli, kdy se neshodneme. Rozdílnost pohledů na věc nás totiž buď utvrdí v našem přesvědčení, nebo se skrze debatního parťáka či parťačku posuneme dál (za předpokladu, že máme dostatečnou schopnost sebereflexe). Skrze postupné odhalování jednotlivých vrstev názorů se většinou dostaneme k podstatě problému, který ovšem může i tak nadále zůstat předmětem vzájemné neshody.

Barbora Dynybylová
české_divadlo
festival
loutkové_divadlo
archiv A studio Rubín

Sama sobě zrcadlem v zrcadlové síni
Na podzim minulého roku přišlo A studio Rubín s inscenací V zrcadlové síni. Adaptace stejnojmenné komiksové předlohy švédské autorky Liv Strömquistové působí stejně jako komiks hravě, laškuje s divákem, ale také odkrývá tichý tlak na ženskou krásu v online prostoru.
Anna Šimáková
české_divadlo

Několik úvah o touze utápěné v pivu

Na českých divadelních scénách si aktuálně všímám snah uchopit polarizaci současné společnosti. Někdy to bývá hlavní téma inscenace, jindy je přítomné jako jedna z důležitých linek. Pokaždé se však opakuje stejný motiv – objeví se člověk, který se nechová podle rozumně vyznívajícího plánu, jeví se nečinně, jako oběť vlastních falešných představ a negativních emocí.

Barbora Etlíková
české_divadlo

Nejen o krizi v kultuře, ale i ve společnosti s Janem Bártou
Herce Jana Bártu znám jako svého kolegu z Divadla X10. Zaujal mě nejen svým interpretačním stylem, ve kterém se často objevuje groteskní vykloubenost a zároveň coby znalec fyzického divadla skutečně dovede promlouvat k divákovi tělem. Oslovila mě i jeho schopnost vést dialog a také fakt, že jako jeden z mála používá tlačítkový telefon.
Petra Kupcová
rozhovor
české_divadlo
interdisciplinární
inzerce

Po zlatých stezkách do náruče místo do pekel
Moje neurodivergence mi nedovoluje číst jen jednu knihu, jelikož je to zahlcující. Vždy musím číst minimálně 3, nejlépe 7 zároveň. Moje neurodivergence mi ani nedovoluje začít recenzi na performativní dílo (procházku, pro­jek­ci, mo­bi­li­za­ci a se­tká­ní) Po zlatých stezkách Skupiny DÍLO nějakým smysluplným úvodem, a tak nebude.
Simona Hendrychová
české_divadlo
performativní_umění
interdisciplinární

Zůstáváme ponořené (ženský pohled na bruslení na sádle)
Inscenace Hlubiny od uskupení Wariot Ideal – Jana Dörnera, Jana Kalivody a Vojtěcha Švejdy – měla v pražském Alfredu ve dvoře premiéru už 30. října 2018. Některé divačky a diváci se k ní ale vracejí znovu a znovu, což je příznačné, protože v ní tvůrci mimo jiné tematizují rituály a opakování.
Natálie Bulvasová, Barbora Etlíková, Barbora Sedláková, Ester Žantovská
české_divadlo
rozhovor

Jana z Arku jako výzva ke kolektivní odvaze
Jana nepatří žádnému pohlaví, je jednou, je třemi. Je posel Boží. Autorská celosouborová inscenace HaDivadla v kolektivní režii a dramaturgii Jany Vaverkové, Justiny Grecové a Jana Doležela se inspiruje příběhem středověké světice Jany z Arku a dotýká se tématu identity mladých ambiciózních žen v dnešním světě.
Tereza Tichá
české_divadlo
foto David Konečný

Cizí těla a neviditelné klece (o hranicích mezi lidským a zvířecím v inscenaci Moje kopyta rozryla už zem)
Hledání společné řeči napříč tématy ekologie a vztahu člověka k přírodě ve vysoce individualizované materiálně zaměřené společnosti se na divadle objevuje čím dál častěji. Tato tendence se přitom v četných případech projevuje jako specifický způsob reflexe, mnohdy skrze syntézu s dalšími tematickými rovinami.
Annabelle Antoinette Houngbedji
české_divadlo

Rozhovor s Maxem Nowotarskim: „Naše hranice jsou posunuté dál než u většiny lidí v Evropě.“
Ačkoliv se Max Nowotarski (1994), jak sám říká, necítí dobře v roli ambasadora současného ukrajinského divadla a kultury pro českou scénu, má mnoho profesních zkušeností s komunitou příchozích, kteří se po ruské invazi v únoru 2022 pokoušejí usadit – a také autorsky vyjádřit – zejména v brněnském prostředí.
Matěj Nytra
rozhovor
mezinárodní_divadlo
ukrajinské_divadlo

Kolik názorů máš, tolikrát jsi člověkem (o loutkách na Malé inventuře)

Nejzajímavější část debaty přijde až ve chvíli, kdy se neshodneme. Rozdílnost pohledů na věc nás totiž buď utvrdí v našem přesvědčení, nebo se skrze debatního parťáka či parťačku posuneme dál (za předpokladu, že máme dostatečnou schopnost sebereflexe). Skrze postupné odhalování jednotlivých vrstev názorů se většinou dostaneme k podstatě problému, který ovšem může i tak nadále zůstat předmětem vzájemné neshody.

Barbora Dynybylová
české_divadlo
festival
loutkové_divadlo
archiv A studio Rubín

Sama sobě zrcadlem v zrcadlové síni
Na podzim minulého roku přišlo A studio Rubín s inscenací V zrcadlové síni. Adaptace stejnojmenné komiksové předlohy švédské autorky Liv Strömquistové působí stejně jako komiks hravě, laškuje s divákem, ale také odkrývá tichý tlak na ženskou krásu v online prostoru.
Anna Šimáková
české_divadlo

Několik úvah o touze utápěné v pivu

Na českých divadelních scénách si aktuálně všímám snah uchopit polarizaci současné společnosti. Někdy to bývá hlavní téma inscenace, jindy je přítomné jako jedna z důležitých linek. Pokaždé se však opakuje stejný motiv – objeví se člověk, který se nechová podle rozumně vyznívajícího plánu, jeví se nečinně, jako oběť vlastních falešných představ a negativních emocí.

Barbora Etlíková
české_divadlo
Načítají se články ...