Direct Action Theatre je norsko-český projekt volně sdružených umělců pod vedením výtvarně zaměřeného umělce a aktivisty Jana Hustáka a jeho ženy, performerky a režisérky, Nely Kornetové. 30. září provedli spolu s dalšími členy kolektivu v Praze působivou intervenci do veřejného prostoru, která měla podobu performance upozorňující na bezpráví a utrpení lidí v Palestině a výslovně tak předvedla, jak to vypadá, když se stírají hranice mezi uměním a aktivismem.

V netradičním dílu Podcastu V Podhoubí se Barbora Etlíková vydala přímo na jeviště brněnského HaDivadla, kde krátce po skončení představení Agónie (antická reality show) natočila rozhovor s režisérkou Alexandrou Horoščák Bolfovou.

Cirque du Soleil, kanadský novocirkusový soubor, bych označila za „must see“, takže jsem si uvedení jeho show na letenské pláni v Praze nenechala ujít. Kurios: Kabinet kuriozit prolíná světy Julese Vernea nebo Karla Zemana v imaginativní hře, která téměř popírá fyzikální zákony.

V inscenaci Erben: Sny se na jevišti promítaly anglické titulky, což bylo v roce 2015, kdy se odehrála premiéra, docela progresivní gesto. Nejen na nezávislé divadelní scéně bývala taková vstřícnost k cizojazyčnému publiku neobvyklá a samozřejmá není stále. Způsob promítání však diváky vtáhl hluboko do minulosti, jelikož probíhalo za pomoci archaického projektoru na osmimilimetrový film. 

Sci-fi v divadelní tvorbě zůstává spíše okrajovou záležitostí – a je to škoda. Jak totiž dokazuje nová inscenace TRAPPIST-1 souboru Musaši Entertainment Company, přestože si divadlo oproti filmu nemůže dopomoci strhujícími digitálními efekty, jedná se o žánr s velkým scénickým potenciálem. Tvůrčí tým jej naplno rozvinul důmyslnou kombinací výtvarného, pohybového a hudebního divadla a na jevišti Alfredu ve dvoře rozehrál působivé obrazy nekonečného putování zdánlivě pustým vesmírem.

Vztahy jsou bezesporu pojivem, které nás zakotvuje ve společnosti, dává naší existenci smysl, ale možná nás občas i oslabuje. Je citlivé se o nich bavit, někdy totiž těší, jindy pro změnu zraňují, ale bez nich jako bychom neexistovali.

V červenci přinesl Festival Santarcangelo do malého města v italském regionu Emilia-Romagna umělecké praxe, v jejichž středu se nachází tělo. Dramaturgické zaměření kladoucí důraz na diverzitu a inkluzi představilo prostřednictvím inscenací vzniklých v různých kulturních kontextech tělo marginalizované, tělo, jež je chodícím důkazem stovek let historie, ale i tělo, které se svou exponovaností ve veřejném prostoru zasazuje o změnu.

In July, Santarcangelo Festival brought artistic practices centred on the body to a small town in the Italian region of Emilia-Romagna. With a dramaturgical focus on diversity and inclusion, the festival presented – through productions created in various cultural contexts – the marginalized body, the body that is walking proof of hundreds of years of history, but also the body that, through its exposure in public space, advocates for change.

Během letošního ročníku plenérového festivalu Antická Štvanice ovládla po deset večerů pražský ostrov posádka slavné lodě Argó, která se v čele s Iásónem (Zdeněk Piškula) vydala získat zlaté rouno.

Pražský divadelní festival německého jazyka svěřil pro sezonu 2024/25 organizaci Ceny Josefa Balvína platformě Podhoubí. Cena se uděluje tvůrcům nejlepší inscenace vycházející z původně německy psaného textu, která vznikla na území České republiky v dané sezoně (v časovém intervalu od 1. června do 31. května). Více se o ní můžete dočíst na odkaze zde.