Festival Santarcangelo je nejstarší italský festival věnovaný současnému performativnímu umění. Od svého prvního ročníku v roce 1971 se zaměřuje na jeho sociální a politické rysy a vytváří tak opozici vůči komodifikovaným typům divadla.

Santarcangelo Festival is the oldest Italian festival dedicated to the contemporary performing arts. From its first edition in 1971, the festival focused on the social and political traits of performing arts, creating an opposition to a commodified type of theatre. Tomasz Kireńczuk, the current artistic director of the festival, talks about the increasing need to engage in political debates from an artistic perspective, and to use performing arts as tools to build connections and foster unity in the times of uncertainty we live in.

Studio Я je menší scéna berlínského Maxim Gorki Theater. Od té hlavní se odlišuje nejen svými rozměry, ale i dramaturgií. Na velké scéně jsem viděla inscenace, které se zabývaly politickými tématy v širším kontextu.

Loni se v kinech objevil animovaný film Kočičí odysea (Flow) v režii lotyšského tvůrce Gintse Zilbalodise. Jedná se o nízkorozpočtový projekt vytvořený pomocí pokročilé 3D animace v mezinárodním studiu Dream Well, které bylo založeno speciálně pro tvorbu tohoto filmu. Sledujeme v něm společnou cestu kocoura, psa, jeřába, lemura a kapybary postapokalyptickým světem.

Loutková inscenace Čáslavská – Tokio – 1964 v režii Jakuba Vašíčka a dramaturgii Tomáše Jarkovského a Yoko Yamaguchi vznikla jako koprodukce plzeňského Divadla Alfa a tokijského divadla PUK. A jak už název napovídá, pojednává o vítězství gymnastky Věry Čáslavské na olympijských hrách v Tokiu v roce 1964. Kostru příběhu tvoří gymnastický víceboj, v němž byla hlavní soupeřkou československé sportovkyně reprezentantka Sovětského svazu Larisa Latyninová.

Tento rozhovor Petra Soukupa a Barbory Etlíkové vychází ze sólového tanečního projektu Tomáše Janypky Lonesome Cowboy. Spíš než na izolovaný rozbor tohoto díla, které zkoumá podoby maskulinity v současné kultuře, se ale soustředí na myšlenkové a kritické kontexty vyvolané jeho vnímáním. Lonesome Cowboy je dílo, které hledá, osahává nejistý terén, což je podnik křehký, vystavující se selháním. Rozhovor nechce tyto nejistoty rušit, ale navázat na ně, konkretizovat je, pokusit se je rozvinout.

Ve druhém červnovém týdnu proběhlo v Liberci bienále Mateřinka. Odborná porota osmadvacátého ročníku festivalu zasvěceného profesionálnímu loutkovému divadlu pro předškoláky se shodla ve svém závěrečném vyjádření, že letos byla programová skladba nápadná svou různorodostí.

Zvukově-pohybová performance Prosím, zvoňte skupiny Boca Loca Lab se odehrává v bývalé samoobsluze v pražských Holešovicích, a abyste se na představení dostali, musíte u vstupu opravdu zazvonit. Ve dveřích nás přivítal sám režisér Jiří Adámek Austerlitz ve smokingu a pozval nás dál. Přestože jsme přišli o něco dřív, uvnitř se už nacházeli všichni performeři a několik diváků. Po vyzvání jsme se přezuli se do černých bačkor, načež nám byly nabídnuty jednohubky a čaj. Zvonek pravidelně ohlašoval příchod nových diváků, místnost se pomalu zaplňovala a tato zvláštní návštěva mohla začít.

Wenceslas I was the Prince of Bohemia until his death in 935 where, according to legend, he was murdered by his brother Boleslav. He was posthumously declared a king and patron saint of the Czech state. Also according to legend, Wenceslas was said to have sent 120 oxen to Germany as a peace deal. 120 Idiots, by German director and multimedia artist Eva Schubert, is inspired by this myth and is part of a Czech-German collaboration between Theatre X10 and independent Leipzig-based theatre Schaubühne Lindenfels.

Pasi Mäkelä, finský konceptuální umělec, performer, choreograf a hudebník žijící dlouhodobě v Praze působí momentálně na tuzemské umělecké scéně například v projektech pražského Alfreda ve dvoře nebo brněnské platformy TERÉN – pole performativního umění.