První absolventská inscenace třetího ročníku herectví na katedře alternativního a loutkového divadla DAMU Kingdom C*m je silná díky své nelogičnosti. Její režisér a vedoucí katedry Braňo Mazúch se studenty připravil autorskou inscenaci, výsledkem je sled scénických obrazů proložený zcizovacími vstupy, pohybovým a hereckým showcasem, live cinema i pěveckými čísly.

Hlavní dějovou linku, jak už sám název napovídá, tvoří pohádkový příběh. Král padl a pro záchranu království se musí poddaní postavit za královnu (Běla Vondráčková) a vytáhnout z kamene zaseknutý meč. Je to snad zkouška charakteru nebo jen pouhý objekt, který slouží jako hybatel příběhu? Hrdý panoš Timon (Šimon Ludvíček) si je jistý, že jde o to první. Osaměle putuje královstvím, respektive komicky tancuje a poskakuje, a do cesty se mu postupně staví plejáda záporných postav – japonský samuraj (Alexander Moberg), zlá čarodějnice (Lucie Trilčová) nebo hrabě Černá Zmije (Adam Trcka). Po cestě narazí i na vášnivou Španělku (Eliška Čadová), nerozhodného měšťana (Cyril Janeček), akrobaticky zdatného šaška (Barbora Chrpová), ale meč se mu nepodaří z kamene vyjmout ani s jejich pomocí. Jeho srdce navíc stejně podlehne naivní princezně (Adéla Kulhavá) bloudící lesem a královně nezbude nic jiného, než meč vytáhnout vlastní silou – děj se přece nemůže stále točit v kruhu, jak sama komentuje.

Druhou rovinu, propletenou královským příběhem, naplňují výstupy před kamerou připomínající záběry ze zpovědnic v reality shows. Herci a herečky mluví sami o sobě ve třetí osobě a prozrazují své silné i slabé stránky. Někdy zároveň recitují režisérské poznámky ve slovenštině, které se týkají jejich pohádkových rolí. Jazyky se střídají několikrát, herci mluví převážně česky a slovensky, ale v písních s živým klavírním doprovodem zazní třeba i francouzština. Střihovou skladbu inscenace pak dotvářejí interpretačně otevřené výjevy – příběhy ze života herců, promluvy biblických postav nebo citace z animáku V hlavě.

Absurditu jednotlivých situací podtrhují zcizovací pohledy do diváctva i kostýmní řešení Davida Dohnala. Bílý stejnokroj složený z volné košile a punčoch herci doplňují výrazným líčením a pouhým přidáním jedné či více vrstev se proměňují v jiné postavy. Celému týmu se podařilo najít rovnováhu mezi absurditou, sebeironií a hereckou exhibicí. „Takže tohle byla celou tu dobu Skibidiskovka,“ komentuje ke konci inscenace Eliška Čadová. Přes veškerou žánrovou roztříštěnost a nedějovost inscenaci drží pohromadě právě jakési nelogické „skibidi“, díky kterému se na jevišti může objevit v podstatě cokoliv. Jakmile diváctvo přestane předvídat co bude dál, může se nechat unášet na stominutové vlně zábavy.