Autorský počin Baníček, ale, ale, ale Jana Holce a kolektivu začíná jako běžná dokumentární inscenace. Na jevišti jsou do mikrofonu dvěma herci přednášená fakta o prvoligovém fotbalovém klubu FC Baník Ostrava, zatímco zbylí herci a herečky předvádějí procítěnou, ale velmi laicky provedenou contemporary choreografii. Jelikož se jim ale v tanci nedaří sjednotit a pohybují se spíš na hraně divácké únosnosti, nechává jeden z herců, Ondřej Brett, rozsvítit celý sál a „přerušuje“ představení. Následuje promluva jak k diváctvu, tak k hereckému souboru o tom, že Divadlo Petra Bezruče je přece divadlem roku, a mělo by tedy nést určitou uměleckou odpovědnost za inscenace, které uvádí. Započne tím diskuzi mezi herci a herečkami, která působí jako improvizovaná a spontánní.

Divadelní zápas roku, nebo jen záminka pro naplnění sálu? Přišlo mi až ironické, kolik lidí do divadla opravdu přišlo s šálou a v dresu. O to víc mě zaujaly tematické přesahy inscenace. Postavit před modro-bílé publikum plné fotbalových fanoušků sedm performerů a performerek, z čehož tři vyprávějí o vztahu fotbalu a queer identity – uff. Přestože herci a herečky vystupují sami za sebe a oslovují se svými skutečnými jmény, nevyprávějí své příběhy. Jáchym Kučera vyslovuje podporu Jakubu Janktovi, zatímco si na paži lepí duhovou kapitánskou pásku. Marián Chalány vypráví o vlastním dospívání v obklopení předsudků a nenávisti čistě za to, že byl „jiný“. Kateřina Krejčí poukazuje na rozdíl v pojetí přestávky, kdy je na fotbale dostupné pouze pivo a klobásy, kdežto v divadle prosecco a chlebíčky. Jednotlivé příběhy vztahující se jak k Ostravě, Baníku a fotbalu obecně, tak k divadlu, diváctví nebo herectví tvůrčí tým prokládá odlehčujícími humornými situacemi. Pro příklad herci a herečky rozebírají vulgární fotbalové chorály jako významná literární díla nebo názorně ukazují divácké nešvary – potřebu si odskočit, zvuky telefonů, šustění s obaly od bonbonů...

Bezruči si uvědomují význam, jaký fotbal, Baník i stadion Bazaly v Ostravě nesou. Hrají pro své publikum a nekopou do autu. Zároveň otevírají diskuzi s kritickým podtónem a nebojí se pojmenovat konzervativní postoje, které fotbaloví fanoušci častokrát zastávají. Elegance divadelní komunikace vs. fotbalová agrese – 1:0.