Před sedmnácti lety vydala americká spisovatelka Suzanne Collins první knihu ze světa Hladových her, jejíž námět ji napadl při přepínání televizních pořadů, konkrétně zpráv a reality shows. Vznikl tak příběh o dichotomii drobného procenta mocných a těch ostatních zobrazující kontrastní protipól války, masakru a chudoby versus bezstarostného veselí, hodokvasu a luxusu, dystopická teorie, která se, byť jen ve trochu skromnějším měřítku, stává praxí i v našem světě.

O pět knih a filmů později je nadčasový příběh vystrašené, ale hrdé dívky z dvanáctého kraje, která nasadila život za svou mladší sestru v boji proti autoritářskému systému, inspirující stejně jako v září 2008 (a 2012, kdy vznikl film). Tehdy dvaadvacetiletá Jennifer Lawrence vystihla zprvu nesympatickou a hrubou Katniss z knižní předlohy, která zůstala lidská v krvavém dluhu za povstání krajů proti Kapitolu v čele s prezidentem Snowem. Na jevišti (nebo spíš na pohyblivých plošinách) dnes přebírá její štafetu jednadvacetiletá Mia Carragher.

V moderním srdci Londýna bylo letos postaveno Troubadour Canary Wharf Theatre speciálně pro jevištní zpracování Hladových her. Megalomanská železná konstrukce se sedadly pro 1200 lidí se pyšní přímo kapitolskými technologiemi: pohyblivými sedačkami, skutečnými plameny, levitujícími stožáry, obrovskými LED obrazovkami, létajícími zbraněmi a blikajícími kostýmy. Kapitolské je i rozdělení a ceny míst: dvanáct částí (potažmo krajů) obklopuje oválnou arénu, z čehož jsou první a druhá pohyblivé. Směrem do stran se tak v jistých chvílích tvar stage mění. Uprostřed ní se nachází jedna hlavní a čtyři vedlejší vyjížděcí plošiny, které simulují vlakové kupé, pódium televizní talkshow nebo roh hojnosti. Dojem hrůzy z arény smrti se povedl přenést i do divadelního ztvárnění. Kostýmy naopak mohly přitvrdit, protože oděvy mírotvorců působí jako halloweenská variace postav ze seriálu Squid Game.

Oceňovaný režisér Matthew Dunster inscenuje také na americké Broadwayi, na členy londýnského hereckého souboru ale tato jeho zkušenost nemá příliš velký vliv a ne každý zvládne zamaskovat svůj britský přízvuk, který by postavy na území Severní Ameriky mít neměly. Z imerzivní podívané vytrhává pozornost také podprůměrný výkon – a zároveň první velká role – hlavní herečky. Někteří fanoušci Carragher osočují z protekce, protože je její otec Jamie Carragher slavný profesionální fotbalista. Kromě výborného fyzického nadání je její neustálý překvapený výraz a palčivý tón replik opravdu nemístný, a to i přesto, že postava Katniss jako taková nenabízí mnoho emotivních poloh.

Herecky výborný je naopak Euan Garrett v roli Katnissina „loverboye“ Peety. Vystudovaný baletní tanečník a poměrně zkušený herec (např. Billy Elliot v muzikálu Billy Elliot, Victoria Palace Theatre, West End), vizuálně velmi podobný filmovému předchůdci, věrně ztvárnil lásku ke Katniss i obavy z prohry v aréně. Mým favoritem se však stal modrovlasý Stavros Demetraki (Caesar Flickerman), jehož moderátorská role provázela celým představením a k němuž jsem – stejně jako ve filmu – cítila sympatie i se ho bála. Interakce podle pokynů na obrazovkách (potlesk, křik) mě také příjemně překvapily: diváci se díky nim mohou cítit jako fanoušci ze svých krajů nebo jako Kapitol bavící se umíráním splátců, což nutí k sebereflexi.

Nejpodivnější je reprodukované vystoupení panemského prezidenta v podání Johna Malkoviche. Herecká legenda z obrazovky působí, jako by se neobtěžovala zjistit si, co že to ty Hladové hry jsou, ani se naučit už tak krátký text. Ti, kdo si vstupenku pořídili kvůli němu, museli být zklamaní. Nejzklamanější ale jistě byli ti, kteří měli lístek na první týden premiér („previews“). Čekaly je dlouhé fronty, nedostavěné toalety, nenazkoušené alternace, selhání ohnivých efektů, mezery v příběhu nebo místa pro vozíčkáře, z nichž nebylo vidět. Předpokládám ale, že pořadatelé vše až na poslední problém během týdne od premiéry, která proběhla 20. října, vyřešili.

Pokud máte rádi Cirque du Soleil, naši Novou Spirálu nebo Goja Music Hall, The Hunger Games: On Stage by vás mohly zaujmout. V inscenaci nechybí tanec, zpěv, kaskadérské kousky ani zmatený John Malkovich, takže si každý přijde na své.