Kino Utajeno, projekt studentstva několika vysokých škol v Praze (FAMU, DAMU, AVU, UMPRUM a FF UK), kombinuje kurátorovaná (a pro diváky do poslední chvíle utajená) filmová promítání se živými vystoupeními na jinak nepřístupných či všeobecně zapomenutých místech. V minulosti díky kolektivu ožily například Olšanské hřbitovy nebo stará čistírna odpadních vod v Bubenči. Na začátku září tvůrčí tým pozval účastnictvo do starého skladového areálu ve Strašnicích, který lze nazvat „nemístem“ – neslouží už totiž svému původnímu účelu. K industriálním budovám vede mezi zelení schovaná cesta přes koleje, po nichž žádné vlaky dlouho nejezdí. Místo cestujících čeká vedle zarostlých kolejnic performerka Alessandra Točoňová s policejní plácačkou, aby příchozí poučila o nutnosti dodržování pravidel práce. 

Ostatní performerstvo se ve svých výstupech věnovalo dalším tématům spojeným s pracovním prostředím, jako je morálka nebo tlak na výkon. Došlo na simulaci hromadného performance review nebo rychlokurz manifestace moci na pracovišti. Ač samotné prostory opuštěného skladu odkazovaly k minulému režimu, tvůrčí tým umístil dění do současných korporátních reálií. Nebylo tedy jednoduché později promítaný film uhádnout, ani časově zařadit. V menších zmínkách i v samotném vyvrcholení performancí se pravidelně objevovaly motivy ženské práce a rovného platového ohodnocení. Vybraným snímkem totiž byla britská sociální komedie Vyrobeno v Dagenhamu (2010), která zachycuje vzpouru 187 šiček v továrně společnosti Ford. Stávkující ženy nakonec v roce 1968 dosáhly vyjednáváním na 92 % mužského platu.

Kvalita večera tolik nestála na dokonale promyšlené vnitřní souvislosti participativních scének a promítaného filmu, jako spíš na postupném budování atmosféry a dojmu vzniku dočasné komunity. V britském filmu je právě pocit pospolitosti – spolu se sdílenými ideály a neopadajícím odhodláním – klíčem k úspěchu. Společné simulované směny ve fabrice i pauzy v závodní jídelně vytvářely mezi různorodým publikem pocit spiklenectví, navozovaly náladu později zhlédnutého odlehčeného filmového zpracování feministického milníku a zároveň budovaly vztah mezi návštěvnictvem a industriálním prostředím. Kino Utajeno tak přichází se způsobem, jakým může živé performativní umění rozšiřovat filmový zážitek, a v případě konkrétního zářijového večera symbolicky přemosťuje starou pražskou továrenskou čtvrt a východní Londýn šedesátých let.